Proč moje srdce dobyla holistika a v čem je její transformační síla?

Holistika (jako disciplína) vychází z poznání, že vyřešením problému, aniž bychom současně zjistili, na co nás daný problém a jeho projev upozorňuje a k jaké konkrétní změně nás vede (tj. proč se nám to děje) a tuto změnu pak i následně uskutečnili, nedochází k jeho skutečnému vyřešení (tj. vyrušení jeho existence), ale jen k dočasnému odstraňování či potlačování (eliminaci) jeho přirozeného projevu na tzv. hmotné úrovni

Toto poznání mne vedlo k prohlubování svého další vzdělávání, když jsem v rámci svojí advokátní a mediační praxe narazila na to, že ve své podstatě odstraňováním „hmotných projevů příznaků“ nikomu na úrovni Vědomí Celku ve skutečnosti nepomáhám, neboť problém, existující za tímto hmotným projevem = příznakem, nijak daným řešením nezmizel a existuje v systému Vědomí Celku (individuálním u daného člověka i kolektivním na úrovni Celku) dál. 

S ohledem na psychickou náročnost advokátní profese, která obnáší (často velmi konfrontační a nátlakové) řešení cizích problémů, sporů a jiných náročných situací, které si advokát sám nevytvořil, mne toto poznání natolik „demotivovalo“ k jejímu dalšímu výkonu, že jsem se z praktického výkonu advokacie postupně stahovala, až jsem v roce 2014 na čas omezila její praktický výkon pouze na smluvní agendu a smírčí mimosoudní řešení sporů a na čas i advokacii přerušila. V takto postupně uvolněném čase jsem se věnovala samo studiu psychosomatiky, etikoterapie, psychologie, kvantové fyziky a jiných nauk souvisejících s principy tvoření života s možnou aplikací na právo a spravedlnost. Informace mi vesměs přicházely z mého vlastního spirituálního napojení na Vědomí Celku, neboť znalosti (vědomosti – védy), které jsou čistým zdrojem „holistického poznání, jak funguje Vědomí Celku a jeho tvoření“ nebyly (a stále nejsou) běžně ani veřejně dostupné a nedají se získat bez určité iniciace ze Zdroje a následné vnitřní spirituální práce a napojení na jemno-hmotné hlubší vrstvy vědomí cestou pouhého odborného vzdělávání. Toto rozšiřování mých znalostí ve formě osobního rozvoje se stalo mojí velkou vášní, zejména v období mojí osobní transformace, kdy se rozšiřování mého duchovního poznání intenzivně provazovalo s mými praktickými zkušenostmi a vztahy v mém osobním životě, které mi tak pomáhaly „přetavit“ obdržené duchovní znalosti v moje věčné živoucí duchovní poznání (tj. rozšířené vědomí s napojením na Vědomí Celku). Toto období mi přineslo i potřebný duševní odpočinek a jistý „restart a chuť vrátit se s obohaceným vědomím naplno do tak náročné aprobace, jako je řešení cizích sporů, problémů a jiných dis harmonických situací“.

Holistika mi díky mému poznání dává skutečný smysl, a tedy i vnitřní motivaci se její aplikaci v praxi věnovat a napomáhat jejímu šíření. To je zcela jistě dáno i tím, že holistická disciplína je pro mne královskou disciplínou v tom smyslu, že skrze svůj ZÁMĚR smysluplně napojuje na všechny odborné specializace a dokáže tyto specializace smysluplně propojit do jednoho funkčního systému podpory a pomoci (aniž by s nimi, jakkoliv, soupeřila či jejich využitelnost v praxi povyšovala či ponižovala). To je právě dáno jejím Záměrem, který sleduje nemateriální – duchovní – hlubší – trvalejší – skutečný smysl a důvod, proč je třeba věnovat pozornost a vitální energii nejrůznějším hmotným projevům, které vědomí lidstva a Život zatěžuje, brzdí a omezuje a tím se právě odlišuje od standardizovaných odborných specializací, které se převážně zaměřují na práci s hmotou a hmotnými projevy Ducha.

Záměrem holistiky je totiž navození či obnovení přirozenosti, harmonie a rovnováhy v celém systému vědomí a navození souladného propojení tohoto systému se systémem Vědomím Celku (a tedy nikoliv jen pouhé vyřešení konkrétního problému či obtíže, který jednotlivý systém v rámci Celku sužuje). Holistická disciplína tak tímto překračuje rámec pouhé eliminace materiálního problému, jakožto hmotného projevu (jenž je tzv. hmotným příznakem existující nerovnováhy na úrovni Systému Vědomí jako Celku, který se projevuje skrze jednotlivé časti tohoto systému, skrze které se tato nerovnováha projevuje). 

Holistická specializace, resp. z ní odvozená praxe, procesy a postupy, v sobě navíc nese integrační, sjednocující a celistvý charakterneboť v sobě zahrnuje jak dematerializační (přijímající – očistný), tak materializační (tvořivý – ochranný) charakter a potenciál, který je podstatou jakékoliv přirozené změny (transformace) a může díky tomu přenášet komplexní harmonizační účinek, tj. účinek, který přináší současně prospěch jak systému vědomí jednotlivé části Celku, tak i Systému Vědomí Celku (jehož součástí je tato jednotlivá část).  V praxi tento komplexní harmonizační účinek vnímám v kostce takto: když jednotlivý člověk zharmonizuje svůj systém vědomí tak, že začne harmonicky fungovat v souladu s Vědomím Celku, dojde tím k vyrušení konkrétního hmotného projevu projevené obtíže, nemoci či problému spojené s odpojením od Celku, a to nejen v jeho systému, ale i v Systému Vědomí Celku (tj. na kolektivní úrovni vědomí tato harmonizace jednotlivce ovlivní všechny ostatní, kteří trpí stejným hmotným projevem obtíže). Skrze vědomou aplikaci holistických postupů se tedy může díky jejich sjednocujícímu harmonizačnímu účinku očišťovat Vědomí Celku, nikoliv jen jeho část.

Ale i samotný praktický výkon holistické práce mne naplňuje radostí a spokojeností, neboť  při jejím výkonu realizuji svůj plný duševní potenciál, nehledě na to, že pro mne jako ženu je mnohem příjemnější holistický způsob řešení, který má svojí povahou blíže k léčbě a lidskému přístupu, než způsob ryze advokátní, který je do velké míry propojen s jednostranným a nevyváženým prosazováním a obhajováním hranic a zájmů jedné strany, logickými a odbornými konfrontacemi a přením se o názory a právní interpretace. 

Já osobně civilní právo i mediaci vnímám jako harmonizační nástroje, které svým záměrem slouží a napomáhají k dořešení konkrétních hmotných projevů nejrůznějších vztahových dis harmonií (tj. projevených konkrétních dopadů a následků (odvinutých z nevyvážených či neférových výměn a jednání proti Vědomí Celku) a dále k prevenci vzniku problémů, které vznikají následkem odklonu od Vědomí Celku, které zahrnuje překračování hranic, tedy i porušování obecně závazných předpisů. Právo obecně ani mediace samotné však nejsou nástrojem na vyřešení skutečné (metafyzické) podstaty, ani důvodu hmotného projevu jakýchkoliv problémů, sporů a jiných dis harmonických situací, které si lidé tvoří skrze svůj systém vědomí díky nesouladu s Vědomím Celku, jež se promítá jako dis harmonie a nerovnováha v jejich systému vědomí). A právě zpětným laděním systému vědomí člověka na Systém Vědomí Celku se zabývají všechny holistické obory, které „praktické řešení projevů a příznaků nerovnováhy“ provazují s jejich jemno-hmotnou živoucí skutečnou podstatou a duševní příčinou.

Celostní a psychosomatická medicína již byla veřejně i zákonodárci uznána za standardní lékařský obor. Integrační medicína, která v sobě propojuje psychosomatiku s praktickou léčbou se již úspěšně rozvíjí. Stejně jako „Ekoterapie“, která se zabývá léčením nemocí skrze harmonizaci vztahů.  Proto věřím, že je jen otázkou času, kdy díky narůstajícímu zájmu laické i odborné veřejnosti o „celostní, psychosomatické nebo holistické řešení“, se  „evoluční“ obor či specializace „Holistická Ekoterapie“ zaměřující se na léčení, napravení a harmonizaci vztahu člověka k Životu jako Celku (Vědomí Celku, Duchu, Bytostné Já, k Bytí v Harmonii a Rovnováze) stane také rozšířeným a uznávaným oborem.

Z mého pohledu má „Holistická Ekoterepie“ skutečný potenciál, sílu i podporu „všehomíra“ vnést do současného právního systému a jeho výkonu ten pravý (pravdivý) rozměr lidskosti, nadhledu, moudrosti, komplexních vědomostí a zkušeností a fungující spravedlnosti, která v sobě rovnocenně propojuje tři vrstvy vědomí, tj. konkrétně vědomí rovnováhy, vědomí férovosti a vědomí pozemské zákonnosti.

Autorka článku: Daniela Šenarová, www.senarova-daniela.cz