MOJE činná kompetence na bázi dobrovolné práce/služby pro veřejnost podporující blaho jednotlivců jako jednoho celku

Práce/služba pro veřejnost podporující blaho celku

MAAT KODEX UPRAVUJÍCÍ ZÁSADY TZV. “ČINNÉ (TVOŘIVÉ) KOMPETENCE” NEBOLI SVÉBYTNÉ DOBROVOLNÉ PRÁCI/SLUŽBĚ KONANÉ PRO BLAHO CELÉ SPOLEČNOSTI REALIZOVANÉ S PODPOROU ČLENŮ SPOLEČENSTVÍ (CELKU)

MAAT KODEX PRO VÝKON PRÁCE/SLUŽBY PODPORUJÍCÍ BLAHO JEDINCŮ JAKO JEDNOHO CELKU

Moje činná kompetence právníka a její záměr

Moje činná (tvořivá) kompetence (neboli osobní dobrovolná práce/služba  se společenským přesahem) se zaměřuje na blahodárné (prospěšné) řešení celospolečenských problémů a dále na znovu nastolení spravedlivého pořádku ve společnosti podle holistické spravedlnosti stavící na třech klíčových principech (Jednoty, Rovnováhy a Legitimní legality).

Tuto práci/službu se společenským přesahem (jejíž záměrem je podporování “blaha každého z nás” a tedy blaha Celku) vykonávám s vaší podporou (zejména finanční), která mi umožňuje se této práci s plným nasazením věnovat jako činnosti spadající pod moje “živobytí”, kterému se věnuji v souladu se svým vzděláním, komplexními znalostmi a zkušenostmi a odbornou kvalifikací právníka/advokáta, zapsaného mediátora a holistického průvodce spravedlností.

Moje činná kompetence se zaměřuje na smysluplné, konstruktivní a spravedlivé činy a jednání, které směřují mírumilovnou cestou k postupnému “obrozování či zachování svébytné autonomie jednotlivců ve společnosti, k respektování bytostného práva jedince na své vlastní bytí, blaho a jeho rozkvět, jehož součástí je i přirozené právo na ochranu a právní obranu svého bytí, blaha a práv v případě konfliktu s veřejným (politickým) zájmem/zájmy společnosti.

Základní vymezení pojmu služby pro Celek a přirozených práv člověka a občana spojená se službou pro Celek

Člověk jako svébytný jednotlivec má dále přirozené (bytostné) právo činit se ve prospěch či v zájmu Celku (Společenství), tzn. aktivně se starat a brát o tzv. “celospolečenské zájmy společenství neboli blaho celku” přesahující jeho osobní individuální zájmy a které jsou společné pro všechny členy společenství. V tomto duchu náleží každému občanovi právo podílet se podle čl. 21 odst. 1 Ústavní listiny práv a svobod na správě věcí veřejných nejen svobodnou volbou svých zástupců, ale i přímo.

Službu ve prospěch Celku s celospolečenským přesahem mohu poskytovat na bázi tzv. “činné kompetence”, a to některou z těchto forem:

(i) Ve prospěch určitého společenství konkrétních živých bytostí = jednotlivců (např. národ, stát, město, obec, anebo určitý spolek, sdružení, anebo platformu nebo klub bez právní subjektivity atd.), jehož součástí je i zachování jeho klíčových kvalit, hodnot, svrchovanost, celistvost, životní prostředí a další demokratické náležitosti, které jsou základem spravedlivého fungování tohoto společenství jako celku.

(ii) Ve prospěch zachování, anebo probouzení, obrozování či obnovení určitých kvalit, hodnot a náležitostí, které tvoří základ lidského původu, bytostné podstaty člověka (které má dané společenství svébytné právo žít, udržovat je při životě, ochraňovat je a aktivně je bránit před jejich nepřirozeným, svévolným či násilným potíráním).

(iii) Ve prospěch všech bytostí určitého druhu jakož „jednotné universální svébytné bytosti“ (jakou je např. Lidstvo jako jeden celek/bytost či jiný živočišný druh, popř. všechny živé bytosti planety Země atd.).

Toto přirozené právo člověka „pracovat a sloužit ve prospěch Celku“ spočívá v jeho vědomé a tvořivé kompetenci dobrovolně a svébytně se činit tak, aby to v konečném důsledku pozvedalo, vedlo a podporovalo Život jako Celek (tj. aby to v jednom duchu/jednotě působilo nejen ve prospěch či k podpoře vlastního života, bytí a blaha, ale i ve prospěch života, bytí a blaha ostatních bytostí, a to „kompetentním způsobem“, tedy způsobem, který respektuje vrozenou autonomii a přirozenost bytostí a současně nevede či nesměřuje k újmě vlastní, anebo jiných bytostí).

Člověk jako svébytný jednotlivec má dále přirozené (bytostné) právo činit se ve prospěch či v zájmu Celku (Společenství), tzn. aktivně se starat a brát o tzv. “celospolečenské zájmy společenství neboli blaho celku” přesahující jeho osobní individuální zájmy a které jsou společné pro všechny členy společenství. V tomto duchu náleží každému občanovi právo podílet se podle čl. 21 odst. 1 Ústavní listiny práv a svobod na správě věcí veřejných nejen svobodnou volbou svých zástupců, ale i přímo.

Službu ve prospěch Celku s celospolečenským přesahem mohu poskytovat na bázi tzv. “činné kompetence”, a to některou z těchto forem:

(i) Ve prospěch určitého společenství konkrétních živých bytostí = jednotlivců (např. národ, stát, město, obec, anebo určitý spolek, sdružení, anebo platformu nebo klub bez právní subjektivity atd.), jehož součástí je i zachování jeho klíčových kvalit, hodnot, svrchovanost, celistvost, životní prostředí a další demokratické náležitosti, které jsou základem spravedlivého fungování tohoto společenství jako celku.

(ii) Ve prospěch zachování, anebo probouzení, obrozování či obnovení určitých kvalit, hodnot a náležitostí, které tvoří základ lidského původu, bytostné podstaty člověka (které má dané společenství svébytné právo žít, udržovat je při životě, ochraňovat je a aktivně je bránit před jejich nepřirozeným, svévolným či násilným potíráním).

(iii) Ve prospěch všech bytostí určitého druhu jakožtéjednotné universální svébytné bytosti“ (jakou je např. Lidstvo jako jeden celek/bytost či jiný živočišný druh, popř. všechny živé bytosti planety Země atd.).

Toto přirozené právo člověka „pracovat a sloužit ve prospěch Celku“ spočívá v jeho vědomé a tvořivé kompetenci dobrovolně a svébytně se činit tak, aby to v konečném důsledku pozvedalo, vedlo a podporovalo Život jako Celek (tj. aby to v jednom duchu/jednotě působilo nejen ve prospěch či k podpoře vlastního života, bytí a blaha, ale i ve prospěch života, bytí a blaha ostatních bytostí, a to „kompetentním způsobem“, tedy způsobem, který respektuje vrozenou autonomii a přirozenost bytostí a současně nevede či nesměřuje k újmě vlastní, anebo jiných bytostí).

Služba s celospolečenským přesahem poskytovaná ve prospěch dané společnosti jako jednoho Celku nemá povahu či charakter pouhé „demonstrace postoje či názorů“ (jako jsou „veřejné petice“, iniciativy atd.), ani adresné služby na míru (tj. individualizované či na míru poskytované služby), která se poskytuje konkrétnímu jednotlivci či právnímu subjektu na právní bázi „smluvního či závazkového vztahu“ uzavřeného na jejich žádost či s jejich souhlasem“, jež se obvykle vyvažuje konkrétní cenou či odměnou (jejíž výši či způsob jejího určení si za poskytnutí služby předem určuje nebo ujednává poskytovatel takovéto služby a má v tomto duchu na její zaplacení vynutitelný právní nárok).

Záměr a charakteristický jednotící znak “Služby ve prospěch Celku

Záměrem a charakteristickým jednotícím znakem “Služby ve prospěch Celku” je:

a) Zachování, udržení a rozkvět harmonického Života všech živých bytostí a jiných forem projevu Života na planetě Zemi, a to v duchu jeho stvořené přirozenosti, rozmanitosti a přirozené kráse.

b) Podpora transformace, harmonizace lidského systému vědomí a vzestup lidského vědomí jako Celku,

c) Obnovení či zachování svébytné (svobodné a odpovědné) činné neboli tvořivé kompetence člověka včetně přirozených/bytostných práv člověka na svébytný výkon základních lidských práv a svobod, které náleží každému jednotlivému člověku bez rozdílu (jako nedílnému členovi lidského společenství).

d) Zachování či obnovení určitých kvalit nebo hodnot včetně jejich spravedlivé ochrany s pomocí platného bytostného a pozitivního práva (které má dané společenství živočišného druhu svébytné právo žít, udržovat je při životě, ochraňovat je a aktivně je bránit před jejich nepřirozeným, svévolným či násilným potíráním).

Označení vykonavatele "Služby/práce činěné ve prospěch Celku na bázi činné kompetence" a jeho právní postavení ve vztahu k ostatním jednotlicům Celku a naopak

Člověk, který dobrovolně vykonává “Službu/odbornou práci ve prospěch Celku na bázi svojí činné (tvořive) kompetence” se smí označovat jako “Ambasador či Ambasadorka“.

S názvem ambasador lze uvádět také konkrétní označení či název určitého Celku, který svojí činností podporuje a v jeho prospěch za sebe práci/službu vykonává (např. Ambasador společenství PlatforMAAT, Ambasador Česka či České republiky, Ambasador pro obrození bytostné autonomie člověka nebo lidstva atd.), popř. i záměr, který jeho služba/práce ve prospěch daného celku sleduje a podporuje.

Význam slova “Ambasador/ka” jinak znamená velvyslanec, influencer, zastánce či podporovatel konkrétních universálních hodnot, nebo určitého společenství tvořeného bytostmi určitého druhu, anebo všech bytostí jako by se jednalo o jednu jedinou či sjednocenou bytost.

Pokud není výslovně Ambasadorem/Ambasadorkou v konkrétním případě uvedeno výslovně jinak, svoji službu či věcně vymezenou práci vykonává samostatně, svébytně a nezávisle na cizích pokynech. Při výkonu svojí činnosti koná v souladu se svým vlastním vědomím a svědomím a ve prospěch a pro blaho všech jednotlivců daného společnosti jako celku, pokud výslovně nestanoví v konkrétním případě jinak.

Na práva, povinnosti a odpovědnost Ambasadora/Ambasadorky ve vztahu k jednotlivcům jako “členům společenství” (v jehož prospěch jako celek vykonává svoji službu/práci) a těchto jednotlivců ve vztahu k tomuto Ambassadorovi, se přednostně použije tento kodex. V otázkách tímto kodexem neupravených se použijí příslušné ustanovení naší Ústavy, Ústavní listiny práv a svobod a občanského zákoníku, zejména jeho § 3007, § 3008, § 3009 až 3011.

Forma či způsob praktického výkonu "Služby ve prospěch Celku"

S právem “dobrovolně sloužit, tvořit nebo činit ve prospěch Celku” se pojí i “právo zvolit si takovou konkrétní formu, podobu či způsob pro praktický výkon či realizaci tohoto svébytného práva člověka”. Konkrétní forma či způsob služby ve prospěch celku není legislativně nikde definována.

Nicméně, z přirozené povahy “prospěšnosti služby ve prospěch a pro blaho Celku” vyplývají určitá kritéria, která mohou sloužit jako jisté mantinely a meze pro svébytnou volbu konkrétního způsobu výkonu služby/práce konané ve prospěch určitého celku.

a) Z jedné strany je doporučeníhodný takový způsob či forma služby, jež je konkrétnímu člověku bytostně blízká, baví ho a těší ho, motivuje ho, rozvíjí skrze ní svoje lidské ctnosti, osobní či charakterové kvality, které v konečném důsledku člověka vnitřně podporují a reálně vedou k rozkvětu nejen jeho vlastního bytí a blaha a tím pádem bytí a blaha Celku, jehož je jedinec součástí.

b) Z druhé strany se naopak výslovně zapovídá taková forma či způsob výkonu služby/práce, která buď prokazatelně poškozuje, ničí, nebo jinak dis harmonizuje přirozený trojjediný duchovně-duševně-fyzický systém vědomí (lidský nebo jiných živých bytostí) fungující na přirozeném vyvažování polarit, anebo která prokazatelně působí či vyvolává škodlivé účinky (efekty), nebo způsobuje škodlivé následky či destruktivní dopady na Život/Bytí jako Celek.

c) Současně pak platí, že se nesmí jednat o takovou právní formu či způsob výkonu činnosti, která by byla podle platné legislativy nelegitimní a nelegální, nebo ji obcházela v neprospěch jedinců tvořících daný Celek, v jehož prospěch má být daná činnost (služba/práce) vykonávána.

 

 

Na jakém právním základu staví služba pro Celek

Každá lidská bytost má přirozené neboli svébytné právo svobodné volby a nese si za svoje vlastní volby (postoje, rozhodnutí, prožívání a činy/skutky) osobní odpovědnost včetně dopadů, které tyto její volby a činnost ve vědomí Celku stvořily a které se jí v jednotě k tomuto v jejím životě konkrétně projevily. Tyto dvě strany jsou vzájemně provázané a tvoří jednu minci, tzv. “svébytnou a činnou neboli tvořivou kompetenci člověka”.

Ve stejném – jednotném – duchu působí Universální princip Jednoty a Rovnováhy (Vyšší Spravedlnosti), jež je Vyšším zá-konem a jemuž podléhá veškeré vědomí a tedy i stvoření z něho pramenící. Tento Vyšší princip přirozeně a autonomně koriguje jakékoliv odchýlení se bytosti (stvoření) od této svojí přirozené tvořivé kompetence, nebo její rozdělování/omezování na jednu či druhou stranu mince nebo její zneužívání k manipulaci s jinými bytostmi.

Tento Vyšší princip Jednoty a Rovnováhy se přirozeně o Život všech stvoření/bytostí jako Celek stará v tom smyslu, aby se každé bytosti spravedlivě „ve správný čas“ navrátilo či dostalo nazpět to, co si podle svého osobního přínosu pro Život jako Celek spravedlivě (tj. v jednotě a rovnováze) „zaslouží“ skrze druhé obdržet, dostat a nazpět přijmout od Života jako Celku (což je vždy v jednotě a rovnováze k tomu, co daná bytost ze sebe Životu jako Celku dala a dává, potažmo, jak ho skrze sebe „obohacuje“, anebo naopak).

Vyrovnaný přístup a postoj člověka při výkonu"Služby/práce ve prospěch Celku" na bázi činné kompetence

Člověk sloužící/pracující ve prospěch a pro blaho Celku udržuje harmonický = vyrovnaný) postoj a vztah ke svému vlastnímu bytí/životu jako k bytí/životu ostatních bytostí svého druhu. V tomto ohledu tedy nepovyšuje, ani neponižuje svůj vlastní život, svoje osobní potřeby, zájmy včetně práva na co nejpřirozenější projev svojí bytostné podstaty včetně zachování její celistvosti a nedotčené integrity (tedy vlastní blaho) nad blaho jiných bytostí stejného druhu a chová se tak, aby nepůsobil svými volbami a činy/skutky újmu sobě ani jiným (tedy Celku).

V tomto jednotném, vyváženém, harmonickém (a tedy pro Život jako Celek prospěšném a spravedlivém duchu, který podporuje rozkvět Života na Zemi jako Celku) člověk dobrovolně jedná a činí jako by byl vším a podporuje vědomě prospěch a blaho Celku tím, že činí v rámci svojí práce/služby s celospolečenským přesahem to samé pro sebe a ve prospěch svého života i pro druhé bytosti, se kterými tvoří jeden jediný Celek.

Jaký je vedlejší efekt a přínos dobrovolné Služby/Práce konané ve prospěch Celku

Dobrovolná tvořivá “Služba ve prospěch Celku poskytovaná na bázi činné kompetence” je z vícero důvodů „záslužnou činností“, kterou by měla společnost a její autority podporovat (nikoliv jí bránit).

Mezi důvody, které svědčí o podpory-hodnosti (záslužnosti) služby/práce jednotlivce ve prospěch a blaho celku, patří zejména tyto:

a) v lidech se díky obousměrné dobrovolnosti přirozeně aktivuje a podporuje zdravé chování a lidské vlastnosti či „ctnosti“ (jako je dobrovolné, svébytné a nepodmíněné dávání a přijímání v duchu jednoty a rovnováhy neboli vzájemné reciproční chování),

b) v lidech se probouzí zdravý (harmonický) postoj a „smysl pro vzájemnou výměnu“, které staví nikoliv na povinnosti/závazku/nucení určité své ceny druhým (rozumu), ale na oboustranně dobrém pocitu (srdce), který probouzí „svobodná výměna“ na bázi vzájemného obdarovaní se podle svého vlastního cítění a reálných možností.

c) svým aktivním postojem a příkladem člověk poskytující “službu ve prospěch Celku” na bázi vlastního dobrovolného rozhodnutí a činné kompetence inspiruje druhé v tom, aby se k němu ve stejném duchu (záměru)  připojili a určitým svým svébytným činem se zapojovali a podporovali praktické řešení celospolečenských situací a problémů s veřejnoprávním přesahem (které mají vliv na životy nás všech) a neočekávali (v roli „pasivní oběti“), že tyto situace „za nás“ či „místo nás“, nebo „bez nás“ někdo druhý skutečně pro naše blaho vyřeší.