Vyberte stránku

info O holistickém řešení zaměřeném na přirozenou harmonizaci vztahů podle universálního řádu Celku

ZÁKLADNÍ OBJASNĚNÍ HOLISTICKÉ DISCIPLÍNY ZAMĚŘENÉ NA PŘIROZENOU HARMONIZACI LIDSKÉHO SYSTÉMU VĚDOMÍ VČETNĚ JEHO ÚČINKU 

Přirozená harmonizace lidského systému vědomí prakticky probíhá skrze dobrovolnou nápravu skutečné příčiny zodpovědným člověkem (tj. postupným vědomým narovnáváním vlastního pokřiveného bytostného vztahu, postoje a jednání z pohledu vědomí Celku) plus následným spravedlivým dořešením reálných škodlivých následků a dopadů na druhé, které se pak prakticky vykonává v souladu s universálními principy přirozené holistické spravedlnosti respektující klíčové hodnoty a principy včetně legitimní zákonnosti (kdy zákonnost není totožná s „principem legality“, což je pouhý povrchní soulad s relevantní platnou legislativou vydávanou danou legislativní autoritou, kdežto zákonnost musí splňovat i soulad s dalšími principy spravedlnosti a obecnými právními zásadami, na kterých lze pak zákonnost nejen prosazovat, ale i zpětně vyžadovat k povinnému splnění).

Přirozená harmonizace se pak začíná ve vědomí aktivovat skrze vědomí vlastní bytostné autonomie a svébytnosti (tj. vrozené duchovní volnosti žít a tvořit primárně podle svého vědomí a svědomí, ale i nesením s tím spojené bytostné zodpovědnosti za vytvoření všech následků a dopadů s tím spojených, tedy hojnost nebo újmu, pokud tím sobě nebo druhým nespravedlivě škodím). Proces vědomé harmonizace pak nabízí člověku odhalení celistvé skutečnosti (kterou se bojí ze strachu přiznat sobě nebo druhým) s možností dobrovolné nápravy skutečné příčiny zodpovědným člověkem a dále postupné vyvážené a vědomé narovnávání nejen vlastního pokřiveného bytostného vztahu, postoje a jednání z pohledu vědomí Celku, ale i celkově spravedlivé dořešení reálných škodlivých následků a dopadů pro druhé. Toto dořešení se pak primárně děje v duchu skutečně zákonnosti. Neboť se neděje jen konvenčně (tj. podle přednastavených a zavedených legislativních pravidel, které se prezentují jako právo a jejich aplikace pak za legálnost, pro kterou pak dostačuje, aby dané řešení ladilo s principem legality, nikoliv však se zákonností).

Následkem proběhlé přirozené harmonizace systému vědomí člověka se pak přirozeně následně děje uvolnění a očištění svědomí člověka, tj. stav, kdy se již člověku nedějí stále stejné či dokola opakující se problémy, rozpory a spory, jež ho nutí svoje svědomí zpytovat a očistit skrze prožívání útrpných, zátěžových vyučovacích prožitků a lekcí (tzv. karmických) v situacích s jinými lidmi a v jiných kulisách). 

Co je legálnost, jak souvisí s rolí advokátů a výkonem advokacie, jenž poskytují právní služby a činí právní jednání v souladu legislativou?

  • Legálnost, je jen jednou z podmínek skutečné zákonnosti požadující disciplínou zvané PRÁVO (která je pak právní disciplínou vycházející již ze základů římského práva), přičemž se znalostí základů práva se pak svazuje také PRÁVNICKÉ VZDĚLÁNÍ A PRÁVNICKÁ PROFESE (označovaná jako právník – právnička).

  • Legálnost se pak klíčový princip zavedený  disciplínou a v praxi pak znamená požadavek souladu se zákonem (tj. právní normou, ve které již jiný znalost práva aplikuje do konkrétního obsahu pravidel představující pak legislativu, která se pak vydává za právní systém v určitém lidském společenství. Legislativa tvořící právní systém je pak i hlavním základem, o který se advokát musí při svém výkonu advokacie (tedy poskytování právních služeb) opírat.

  • Rolí advokáta a jeho výkonu je pak správně aplikovat primární znalost nejen samotné teorie PRÁVA (která se studuje na vysoké škole a postupně tříbí konkrétní právnickou praxí, kterou může být i akademická činnost), ale i dané legislativy, do které její normotvůrce či legislativec znalost přirozeného práva sám vtělil (nebo nevtělil), který pak svojí tvořivostí utváří právní systém plný norem.  Tyto normy pak musí ladit nejen s právem jako disciplínou, ale i dalšími normami různé právní síly (má-li být tento právní systém nejen skutečně spravedlivý, ale i reálně aplikovatelný a vykonatelný).

  • Protože je v právním systému ČR je nepřímo zavedena všeobecná občanská povinnost každého občana znát zákony (což lze dovodit ze zásady, kdy jejich neznalost ho neomlouvá), je i logické, proč musela vzniknout a hojně se využívá profese advokátů (jímž je v případě prokázání dostatečné znalosti legislativy a min. praxe udělováno privilegium poskytovat občanům právní služby v rámci advokacie (tj. aplikovat při svém výkonu svoji znalost PRÁVA získanou od vysoké školy, ale i znalost LEGISLATIVY A JUDIKATURY získávanou z advokátní či jiné právnicky zaměřené a tedy slučitelné praxe).

  • Smyslem advokacie a rolí advokáta je pak poskytovat právní služby občanům při praktických jednáních, aby se skrze vlastní konání nebo nekonání nedostávali ze své nevědomosti do kolize s právním systémem ČR (tj. soustavou normativních pravidel, do kterých je již PRÁVO aplikováno a vtěleno) a aby jejich účelná jednání či úkony vyvolávaly v souladu s právem také závazné právní účinky v nich vyjádřené (chce-li se jich daný člověk pak právně dovolávat v daném právním systému v souladu s právem, zákonností dané legislativy a v souladu s normami, které ji tvoří).

Co je skutečná zákonnost, jak souvisí s rolí soudců a výkonem soudnictví, kteří ve své roli posuzují, hodnotí a musí rozhodovat v souladu se skutečnou zákonností?

  • Skutečná zákonnost (a s ním spojená i právo platnost) však vyžaduje, aby právně závazná pravidla určovala a vydávala nejen skutečná (tj. legitimní nebo přirozeně uznávaná) autorita ale také, aby zákonné řešení ladilo i s účelem dobrých mravů (tj. poctivým účelem či úmyslem) a nešlo ani o zjevné zneužívání práva a ani obcházení právně normy, potažmo nadřazeného systému práva, která má v právním systému prioritní postavení.

  • Posuzovat skutečnou zákonnost jednání (nikoliv jen legalitu) je pak hlavním smyslem výkonu role zejména soudcovské nebo státního zástupce (a tedy i účelem zavedení soustavy soudnictví a její nutné zapojení do uceleného systému lidského výkonu spravedlnosti).

  • Skutečná zákonnost“ je tedy klíčovým a nutným předpokladem proto, aby příslušná legittimní autorita mohla po ostatních legitimně vyžadovat, aby se jí (když nechtějí dobrovolně) povinně podřídili, tedy sami jednat podle její vůle (nikoliv vlastní), kdy pak musí splnit povinnosti vtělené do pravidel, potažmo do zákonných norem v její legislativě.

Co je skutečně spravedlivé řešení a jak souvisí s universálním řádem a přirozeným bytostným právem ?

Skutečně spravedlivé řešení by pak mělo ladit nejen se zákonností (jejímiž podmínkami je legalita, legitimita i soulad s účelem dobrých mravů), ale také s universálním řádem a přirozeným holistickým právem, které jsou vůdčí a při lidské tvorbě nadřazeny řádu či systému právnímu obsahují zákony a jiné normy tvořící jeho legislativu.

Také by jej měla vykonávat skutečná a legitimní autorita, která má znalosti nejen z pohledu aplikovaného práva (legislativy), ale i z pohledu vyššího, tj. bytostného přirozeného práva a holistické spravedlnosti včetně toho, jak  funguje.

Právní normy jsou pak již “aplikovaným právem” vzniklým z normotvorby prováděné “lidským zákonodárcem”, do které se promítá  jeho znalost či neznalost přirozeného práva, jakož i úmysl přirozené právo potláčet nebo respektovat).

Proč je žádoucí řešit spory a životní situace v souladu s universálním řádem?

  • Celistvost výkonu spravedlnosti by měla – v rámci potřeby opírat se při zasahování do života jiných bytostí o celistvý pohled na skutečnost splňovat každá skutečná „autorita“ provádějící autoritativní výkon zákonnosti a výkon spravedlnosti, pokud skutečně chce, aby její autorita byla skutečná, legitimní a byla druhými přirozeně respektována a uznávána (bez donucování).

  • Holistický specialista zaměřený na výkon spravedlnosti pak obecně reprezentuje „roli“ určenou pro člověka, který oplývá určitou jistou znalostí a kompetencí v holistické disciplíně (kdy již dostatečně zažil a přirozeně získal poznání, jak funguje universální řád, přirozené právo, klíčové hodnoty a principy přirozené spravedlnosti v životě a v jakých zákonitostech – které skrze bytostnou podstatu regulují a chrání každého člověka zvlášť na jeho míru).

  • V tomto ohledu pak zkoumá a registruje všechny jeho osobní projevy vůle včetně jejich záměru, za které si daná bytost pak svébytně odpovídá svým vědomím a svědomím a podle jeho stavu/vibrace se pak člověku dějí situace a mezilidské vztahy.

  • Holistický specialista pak musí oplývat současně i určitou prověřenou odbornou (podoborovou) kvalifikací, opírající se nejen o odborné vysokoškolské vzdělání, ale i dostatečnou praxi ve více odbornostech najednou (právo, mediace, arbitráž nebo soudnictví) tak, aby mohl účastníkům holistického řešení nabídnout skutečně komplexní – ucelené a konečné vyřešení  jejich sporu (ze samotné podstaty a příčiny), a to i včetně účinné prevence jeho opakovanání do budoucna v jiných kulisách.

Proč holistický specialista není výkonem jiných rolí ? A naopak se s nimi spíše doplňuje ?

Výkon jiných právnických rolí, které se se skrze resort spravedlnosti, podílejí na praktickém výkonu lidské spravedlnosti, jsou z hlediska vymezení svých smyslů a účelů “vzájemně se doplňující profese“, keré jsou již konvenčně  reulovány (skrze legislativu) právním systém ČR.

Kromě advokátů jsou to tyto další právnické profese označované pod profesním statutem (např. soudce, arbitra, zapsaného mediátora, státního zástupce, exekutora, ombudsmana, notáře atd.).

Jsou to vesměs právnické profese, kteří musí splňovat kombinaci právnického vzdělání a nutné reálné praxe (tj. kteří při výkonu dané role nemusí být ani nutně současně zapsanými advokáty). Proto ani holistický specialista nemusí mít  povolení ČAK uvádět své propojení svojí činnosti na práci s právem (s právem pracují všechny tyto profese, které mohou služby poskytovat samostatně a za odměnu).

Je evidentní, že přesto vykonavatelé těchto rolí mají přirozené právo a na jeho základě navíc systémové povolení/privilegium svoji „právnickou roli, znalosti a zkušenosti“ reálně nezávisle vykonávat za adekvátní odměnu (a svým dílem tak přispívat do současného systému výkonu lidské spravedlnosti), a to aniž by se přitom podle řádu ČR dopouštěli jakékoliv kolize s výkonem jiné role). Jenom tento výkon provádějí v souladu s legislativou na míru již vytvořenou.

Což však nebrání holistickému specialistovi provádět svoji činnost na jiné legislativní bázi (jiného zákona), než je speciální zákon, který by navíc upravoval jeho výkon včetně jeho posvěcecní integrace do systému ze strany ministerstva spravedlnosti (který reálně neexistuje).

Základní informace k celostnímu holistickému řešení prováděnému na právní bázi služby konané ve prospěch celku

Na jakém právním základě stojí výkon holistické služby konané ve prospěch celku v roli holistického specialisty na právo a mediaci?

Protože holistická disciplína a její patřičné místo v našem současném systému lidského výkonu spravednosti, jakož i konkrétní role a s nimi korespondující odborné profese), není nijak speciálně legislativně speciálně regulována (jako je např. zákon o advokacii, zákon o mediaci, zákon o rozhodčím řízení, zákon o soudcích atd.), právo naší země nijak nezakazuje ani nevylučuje vykonávat tuto roli „jako svoje vrozené živobytí a poslání“ s přímým odvoláním se na jiné právní normy, které jsou součástí právní řádu ČR (tj. zejména na mezinárodní smlouvy, Ústavu a ústavní listinu práv a svobod ČR a jiné zákony).

Z nichž je pak zřejmé jasný ústavní základ možnosti holistickou službu ve prospěch celku vykonávat:

    • Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (u výkonu statní či veřejné moci veřejnou korporací je tento princip zcela opačný, tj. nesmí činit nic, co mu zákon výslovně neumožňuje). Z toho pak jasně plyne nejen právní možnost legitimně vykonávat v rámci stávajícího systému výkonu lidské spravedlnosti roli holistického právníka a mediátora (kterou jsem si sama svébytně určila), ale i přímá nepodmíněnost s aktivním výkonem advokacie (kterou zjevně svým charakterem, záměrem, účelem i rozsahem výkonu) překračuje a není tak s ní již slučitelná.

    • Navíc vykonávali-li člověk pro společenství roli, kterou si v duchu svého přirozeného práva sám v souladu se svojí bytostnou podstatou zvolí, určí nebo dotvoří na svojí míru tak, aby mohl skrze ní poctivě sloužit ve prospěch celku a přitom realizovat svůj plný potenciál, nejedná se jen o práci sloužící k jeho přežití, ale o jeho vrozené živobytí a poslání, pro jehož výkon byl stvořen a narodil se. Proto takový člověk, který již tvoří ze své vrozené přirozenosti, nepotřebuje od nikoho druhého (de fakto sobě rovného člověka, který se jen ztotožňuje s určitou rolí) žádné dovolení či povolení ani žádné speciální privilegium.

    • Právní závěr: člověk, který již tvoří ze své vrozené přirozenosti a vykonává své přirozené právo sloužit ve prospěch celku, nepotřebuje již od nikoho druhého (de fakto sobě rovného člověka, který se jen ztotožňuje s určitou rolí) žádné dovolení či povolení ani žádné speciální privilegium.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

  • Čl. 2 Zákaz diskriminace:  Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují, že zaručí, že práva formulovaná v tomto Paktu budou se uskutečňovat bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního a sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
  • Čl. 5 Potlačení práv nebo svobod: Nic v tomto Paktu nemůže být vykládáno tím způsobem, jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod uznaných tímto Paktem nebo k jejich omezení ve větším rozsahu, než tento Pakt stanoví. Žádné omezení nebo odchylka od kteréhokoli ze základních lidských práv uznávaných nebo existujících v kterékoli zemi na základě zákona, úmluv, předpisů nebo zvyklostí nebude připuštěno pod záminkou, že Pakt taková práva neuznává nebo že je uznává v menším rozsahu.
  • Čl. 6 Právo na práci: Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva.

Jaké jsou klíčové odlišnosti výkonu profese holistického právníka od advokáta ?

Smyslem či posláním holistického právníka je provádění služby konané ve prospěch Celku se záměrem propojovat člověka (jako jedince) zpět do kontaktu se svojí bytostnou podstatou, a to skrze uplatnění vlastní vůle a dobrovolného jednání (s nímž se tříbí duchovní smysly pro přirozenou spravedlnost a zesilující spojení se Zdrojovým Vědomím Celku skrze intuici a svědomí).

Jejím praktickým cílem je pak nalezení a následné uskutečnění celistvě spravedlivého řešení v duchu skutečné holistické zákonnosti, který bude v souvislostech všem zapojeným dávat smysl (tedy fungovat jako celek) a bude tak i prakticky realizovatelný v jednotném prospěšném duchu pro všechny zúčastněné.

Narozdíl od klíčové znalosti teorie práva, legislativy a judikatury soudní praxe tvořené podle „různých odborů práva“, Holistický právník a mediátor se primárně opírá o jiný klíčový nástroj, a to „integrovaný = holistický přístup, universální metodu podpořenou znalostí fungování jednoduchých klíčových universálních principů a jejich zákonitostí platících pak universálně a rovnocenně na každého člověka jako „vyšší zákon či holistická zákonnost“.

Díky tomu pak umí jednak

(i) efektivně diagnostikovat skutečnou zastřenou podstatu sporů mezi lidmi, dále jim odhalit jejich hlubší příčiny, jakož i indikovat a rozkrývat zjevně účelová, zastřená a jednání odporující skutečné zákonnosti (ačkoliv na první pohled se mohou jevit jako zákonná a morální. Přitom jsou taková jednání toliko ladící s obsahem pravidel podle legislativy označované za zákon, tedy za legální, respektující jen princip legality a nikoliv skutečné zákonnosti, která vyžaduje splnění dalších aspektů).

(ii) Dále je součástí jeho kompetence pokusit se do řešení zapojit všechny sporem či situací dotčené zúčastněné osoby a poté je účinným postupem nasměrovat k dobrovolné sebe-nápravě a spravedlivému smírnému řešení (aniž by je k tomu musel sám skrze zapojení vyšší „autority“ donucovat nebo proti jejich osobní vůli manipulovat).

Jaký je základní charakter role výkonu holistického právníka?

Holistický právník pak konkrétně primárně slouží ve prospěch Celku, a to skrze vlastní praktickou aplikaci k dodržování universálního řádu a jeho přirozených principů při holistickém řešení které se děje tak, že skrze sebe podporuje a chrání universální hodnoty vrozeného lidství (jako je svébytnost odpovídající osobní míře svobody propojené s odpovědností, lidskou důstojnost, zdravou autonomní soběstačnost). Při praktickém výkonu svojí role pak v rámci „výkonu lidské spravedlnosti“ jedná tak, aby na míru nalezl a doporučil účastníkům konkrétní spravedlivé řešení a následně pak prakticky dozoroval a asistoval při reálné uvedení řešení v život tak, aby řešení ladilo s universálním řádem.

Skrze znalost principů holistické spravednosti pak holistický právník chrání před nevědomým či účelným porušováním principů universálního řádu, v jehož důsledku pak dochází i k poškozování či potlačení universálních hodnot a kvalit vrozeného lidství člověka (které se pak může dít skrze předstírání a zakrývání ze strachu z odhalení a potrestání či z obav z prohry soudního sporu).

Holistický právník pak účastníky vede skrze sebe a svůj vlastní spravedlivý postoj a poctivé a transparentní jednání ke smírnému všestranně spravedlivému a konsensuálnímu řešení, která nejen spravedlivě respektuje a zohledňuje výchozí reálné právní postavení stran, ale skrze sebe směřuje všechny zúčastněné k dobrovolnému a pro všechny dobrému/férovému uspořádání jejich legitimních nároků z práv a povinností či závazků plynoucích z jejich vztahu ladící s neměnnými principy holistické spravedlnosti.

Současně pak nesmí podporovat (a proto zakročí do zjevně nespravedlivého řešení, které koliduje s universálním řádem, jež by zjevně vedlo k vytvoření nové či další zjevně nespravedlivé újmy, obohacení nebo jiného poškození, které prokazatelně vzniklo v důsledku vlastního jednání údajně poškozeného účastníka (jakožto vlastní sebepoškození či ztráta z investice). 

    Jaký je základní charakter role výkonu holistického mediátora ?

    Holistický mediátor pak konkrétně primárně slouží ve prospěch Celku, a to skrze transparentní komunikování a vedení jednání se všemi dotčenými účastníky na rovnocenné bázi, při kterém zúčastněné v jednotném duchu vede, aby se otvírali a přibližovali k uzavření smíru se spravedlivým vyrovnáním podle universálního řádu poté, co jim byla odkryta samotná podstata a příčina jejich sporu holistickým právníkem a doporučeno konkrétní ucelené vyřešení jejich sporu.

    Holistickou mediaci pak na základě a v souladu s tímto holistickým řešením provádí holistický mediátor, a to až poté, co jej zúčastnění konsensuálně dobrovolně odsouhlasili pro jeho praktickou realizaci (a to buď před ním samotným nebo vůči holistickému právníkovi). Do praktické realizace se pak účelně mohou zapojit i další profesní role, které aktivně působí svým výkonem pro potřeby praktického výkonu lidské spravedlnosti.

    Holistický mediátor pak účastníky vede skrze sebe a svůj vlastní spravedlivý postoj a poctivé a transparentní jednání ke smírnému všestranně spravedlivému a konsensuálnímu řešení, která nejen spravedlivě respektuje a zohledňuje výchozí reálné právní postavení stran, ale skrze sebe směřuje všechny zúčastněné k dobrovolnému a pro všechny dobrému/férovému uspořádání jejich legitimních nároků z práv a povinností či závazků plynoucích z jejich vztahu ladící s neměnnými principy holistické spravedlnosti.

    Současně pak nesmí podporovat (a proto zakročí do zjevně nespravedlivého řešení, které koliduje s universálním řádem, jež by zjevně vedlo k vytvoření nové či další zjevně nespravedlivé újmy, obohacení nebo jiného poškození, které prokazatelně vzniklo v důsledku vlastního jednání údajně poškozeného účastníka (jakožto vlastní sebepoškození či ztráta z investice).

    Jaký je základní charakter role výkonu holistického arbitra ad hoc ?

    Holistický arbitr ad hoc pak konkrétně primárně slouží ve prospěch Celku, a to skrze transparentní vedení jednání se všemi dotčenými účastníky na rovnocenné bázi, při kterém spor existující mezi zúčastněnými rozhodne v souladu s universálním řádem poté, co účastníkům byla odkryta samotná podstata a příčina jejich sporu holistickým právníkem a doporučeno konkrétní ucelené vyřešení jejich sporu.

    Holistickou arbitráž provádí holistiký arbitr ad hoc, a to na základě písemného předchozího souhlasu všech dotčených stran s provedením holistické arbitráže v případě, že se spolu spor nevyřeší nejpozději do 3 měsíců v rámci všestranné smírné dohody od okamžiku doporučení holistického spravedlivého řešení. Do praktického výkonu se pak účelně mohou zapojit i další profesní role, které aktivně působí svým výkonem pro potřeby praktického výkonu lidské spravedlnosti.

    Holistický arbitr ad hoc nesmí podporovat (a proto zakročí do zjevně nespravedlivého řešení), které koliduje s universálním řádem, jež by zjevně vedlo k vytvoření nové či další zjevně nespravedlivé újmy, obohacení nebo jiného poškození, které prokazatelně vzniklo v důsledku vlastního jednání údajně poškozeného účastníka (jakožto vlastní sebepoškození či ztráta z investice).