Mgr. Daniela Šenarová

Holistická věda se opírá o bytostného poznání, že vše v tomto prostoru funguje přirozeně a spravedlivě z pohledu Celku, tj. v závislosti na vědomí, duševním prožívání a postoji živoucích bytostí (tj. na jejich niterném Bytí a na jejich vztahování tomu, co je v rámci jednotného pole Bytí externě obklopuje a co za obsahy vědomí v bytosti, resp. jejím trojjedinném systému vědomí, aktuálně převažuje (nevědomí, podvědomí, nadvědomí, anebo tělo, duše, duch).

Pro tvoření reality a zachovávání harmonie (tj. přirozené jednoty a rovnováhy s Bytím, jako Celkem, jehož je každá živá, tedy i lidská bytost součástí) je zásadní:

a) jednak jaký hlas v sobě posloucháme (vědomí/naše právé bytostné já, anebo mysl/ego/falešné já), jaké hodnoty, kvality s obrazy a síly skrze sebe a své vědomí živíme a podporujeme (jsme s nimi v souladu) a dále,

b) jaké obsahy vědomí se skrze nás projevují a které skrze svoji duši a tělo vědomě či nevědomě prožíváme (tzv. se dostávají na světlo – manifestují) a které naopak zůstávají neprojeveny, bez pozornosti – energie, potlačeny či neprojeveny (tzv. ve stínu).

c) Klíčovou roli v manifestaci vědomí hraje naše naladění duše (čemu je v prožívání otevřena a jde vstříc bez strachu a čeho se noapak bojí a uzavírá se) a rovněž nastavení mysli včetně jejích přesvědčení, očekávání a představ (kterými nám mysl brání či manipuluje a přesvědčuje, abychom ji skrze emoce, které v nás vyvolává, věřili a následovali). Proto je z pohledu, který hlas následujeme, rozhodné, zda-li funguje naše mysl pro naši bytost – jako nástroj pro autentický projev našeho vědomí, anebo jako náš pán, jenž nás nutí poslouchat, abychom buď fungovali a sloužili v nerovnováze pro druhé (na úkor své bytosti), anebo naopak pro sebe (na úkor druhých).

Ego totiž nevnímá oba protiklady či polarity jako Celek, ani jednotu a rovnováhu, na kterých se zachovává harmonie, ale pouze jeden klad či stranu Celku. Skrze vychylování bytosti z celistvého vnímání Celku, obou polarit či protikladů včetně toho, jak se doplňují a podmiňují, ego či mysl oddělená od vnímání Celku může manipulovat a ovládat bytost skrze její oslabení a nerovnováhu.

Běžně se v lidských interakcích a vztazích setkáváme se dvěma dominantními “egem” řízenými postoji, kterými bytost projevuje, že nevnímá celek a je “egem/myslí zmanipulován” a neprojevuje svoji pravdivou/skutečnou bytostnou podstatu = vrozené pravdivé já.

a) Manipulace se projevuje buď odmítáním, popíráním a utíkáním od vnější reality, kterou nechceme vidět takovou, jaká já (protože v nás vyvoluvá bolestné vzpomínky či obavy z další manipulace), popř. nám je nepříjemné obdobné pocity či interpretaace ega zažívat v dané interakci (strach z konfliktu, rozporu, nepřijetí či odmítnutí).  

b) Anebo s opačnou tendencí mysli takovouto nechtěnou realitu naopak co nejefektivněji změnit, potlačit, odstranit, předělat (tj. “zmanipulovat k obrazu mysli”, které se realita nelíbí a nechce jí), avšak aniž by v procesu takové změny zvědoměna, přijata a pochopena skrytá podstata včetně uznání vlastní bytostné odpovědnosti (tj. že jsme danou realitu skrze manipulaci dovolili, podporovali a stvořili svými postoji a projevy vůle = vědomí, anebo jejich nevědomým potlačováním ze strachu a z pohodlnosti).

Často si při sebemanipulaci či manipulaci s druhými neuvědomujeme, že vnější okolnosti a lidé, se kterými jsme v interakci, nejsou ani obětmi ani viníky, ani pravou podstatou toho, co v nitru sami prožíváme, ale pouze “vlivy”, které v nás mají pouze “probudit určité “ze strachu” zatlačené či potlačené přirozené projevy obsahů našeho vědomí, kterým říkáme “reakce”, nad kterými při jejich projevu ztrácíme vědomou kontrolu (protože je již v rámci zachování rovnováhy ve vědomí, jako Celku, nemůžeme dál skrze svoje ego/mysl potláčet nebo vytěsňovat).

Mnohým pak stále nepříjemné a konfliktní situace působí či oživuje trauma, namísto aby došli k vnitřnímu smíření a pochopení, že se vše děje ve prospěch a v propojení s Celkem a právě proto, abychom si omezující přesvědčení a destruktivní  představy uvědomili a změnili a přenastavili pro jiné zkušenosti a prožívání situací (které jsme si neláskyplně/falešně interpretovali z nízkého sebe-vědomí či strachem pokřivené intepretace/souzení ega/mysli).  Tím jsme je nemohli autenticky/pravdivě naplno prožít tak, abychom je ocenili, uznali, přijali, vyrovnali a začlenili je tak do svého vědomí (namísto odmítnutí/odporu).

Holistický přístup a řešení umožňuje nahlédnout na konkrétní vztahovou situaci nestranně, v širších souvislostech a v Celku (celistvosti), a to v souladu s universálními principy jednoty a rovnováhy (které mysl/ego nezná z důvodu své funkce, jakožto nástroje pro přežití a tvoření ve hmotě, nikoliv samotné podstaty).

Smyslem prožívání života je uvolňovat a rozšiřovat vědomí (naši vrozenou podstatu), a to skrze uvolňování odporů a strachů v situacích, které nám život v přirozeném řádu (a čase) každému z nás přináší. Tomuto vrozenému smyslu však brání naše mysl/ego/falešné či nepravé já, které nám situace, které nám život přináší interpretuje pokřiveně (tak, že v této interpretaci obraz o nás buď nespravedlivě idealizuje či zastiňuje, povyšuje či ponižuje atd.).

Pokud interpretaci mysli otrocky podléháme, zpomalujeme si nejen tento proces probouzení a osvobození, ale podléháme i nejrůznějším mechanismům ega, jimiž naše vědomí manipuluje k budování neupřímných masek, iluzí, přesvědčení, interpretací a domněnek) a potlačování své bytostné podstaty a její pravé vnitřní síly (vědomí)”.

Ve vněším světě se vždy spravdlivě v jednotném duchu jednoty a rovnováhy odrážejí pouze přímé důsledky manipulativního či nemanipulovaného projevování resp. neprojevování obsahů našeho celistvého systému vědomí (nadvědomí, podvědomí a vědomí). Tuto obsahy nelze na sílu potlačovat, ani jim podléhat. Ale potřebujeme je bez souzení vnímat, pozorovat a slaďovat je do stavu zdravé jednoty a rovnováhy (celistvosti).

Každý člověk je nositelem vědomí, které může postupně očistit a transformovat do stavu, ve kterém je v souladu se sebou, přirozený, autentický, svébytný a přitom i v harmonickém spojení s druhými, ohleduplný a nesobecký vůči druhým, kdy Celku neškodí. 

To, jestli ve svém naladění vědomí dospíváme do přirozeného stavu vědomí jednoty a rovnováhy se sebou i ostatními, záleží i na tom, jaké klíčové hodnoty a věčné kvality či cnosti skrze sebe projevujeme, nebo je  skrze svoji mysl (ego) zaprodáváme za určité krátkodobé či dočasné “výhody” a “privilegia”, nebo ztrácíme a křivíme kvůli svým aktuálním objektům své egoistické lásky (tj. projevům závislosti a lpění, anebo projevům útíkání z nezávislosti (nezralých představ o svobodě), z citové odpojenosti a neotvřenosti ke sdílení v rámci plnohodnotného spojení).

Podle toho, jaké hodnoty, kvality, priority a zájmy máme v sobě vědomě, podvědomě i nevědomě nastaveny, pak naše duchovní, egem nepodmíněná (vrozená) tvořivá síla (bytostná láskyplná podstata) roste, anebo naopak uvadá a upadá.

Čím více jsme propojeni se svojí vrozenou skutečnou podstatou (bytostným já), tím méně se v tomto přirozeném stavu manipulujeme, potláčíme či necháme potláčet manipulací někoho jiného, žijeme skrze nepodmíněnou lásku ve vnímání spojení s Celkem (namísto iluzorní oddělenosti a strachu), a přirozeně v tomto stavu vědomí tvoříme autenticky (v souladu se sebou), tj. svébytně. Jsme skrze svoje vědomí nemanipulovatelní a nemanipulujeme ani s druhými, ani je nechceme ovládat a řídit podle svých vlastních či přejatých idejí, přesvědčení, představ a očekávání. Nabízíme sobě i druhým skutečný respekt, tvůrčí volnost, se kterou se pojí i bytostná odpovědnost.

Ve vztazích a prostředí, ve kterém aktuálně žijeme, je důležitou oporou našeho vědomí, jaké konkrétní hodnoty, kvality a duševní postoje při svých rozhodnutích, jednáních (projevech) a činech vůči druhým zastáváme, potažmo zda-li se necháme či nenecháme zmanipulovat svým strachem, nebo manipulací a sliby druhých k tomu, abychom sebe, hodnoty a kvality (cnosti) v sobě popřeli, zaprodali či pokřivili výměnou za určité materiální statky, výhody, privilegia. Těmito zkouškami a nástrahami života (ducha) nikdo z nás neunikne (každý z nás čelí, rozhoduje a vybírá si, čemu poslouží, podlehne nebo pomůže se ztělesnit, projevit = zhmotnit).

Můžeme si vybrat zdánlivě jednodušší cestu, při které však nevědomě či z pohodlnosti přenášíme a odevzdáváme svoji “skutečnou tvořivou moc” do rukou jiných lidí (což vždy znamená, že sami za sebe omezujeme a ztrácíme vliv na tvoření budoucího výsledku či dopadu). Anebo si vědomě zvolíme zdánlivě cestu, při které již svoji odpovědnosti, ani tvořivost neodmítáme a naopak ji vědomě přitakáváme a rozvíjíme. Neboť již ze své podstaty chápeme, že vlastní “činorodost” rozvíjí a prohlubuje vědomí, které se projevuje v našich znalostech, moudrosti, schopnostech a dovednostech

Holistický přístup a holistické harmonizační řešení proto vždy staví na práci ve prospěch Celku, spolupráci a začlěňování všech dotčených bytostí, kterých se aktuálně týká.

Klíčovou roli v holistickém řešení hraje přirozené naladění a souhra, dále schopnost definovat a udržet jednotný záměr s Celkem, přirozená holistická spravedlnost fungující na universálních principech jednoty a rovnováhy, které spravedlivě fungují ve prospěch Celku), dále rovnocenný respekt a reálné potřeby všech účastníků, jakož i analýza vztahu z pohledu nerovnováhy (v čem tkví mezi účastníky bytostná nerovnováha a jakým postojem ji skrze sebe mohou uvést přirozeně nazpět).

Holistické řešení vnáší do vztahu také universální přirozený řád a zpětné a spraavedlivé začlenění do Celku, dále jednotnou férovost, pravdivos, resp. vědomou očistu od manipulací a lží (objasněním skutečností), které mezi lidmi v jejich vztahu vytvořily konflikt, rozpory, spor nebo chaos.