1. O Vyšším principu „Jednoty“ (JANG –  aktivní tvůrčí princip – hybnost)

Jednota je jedním (aktivním) ze dvou universálních tvůrčích principů, na kterých se tvoří a zachovává harmonie v celém Ve-smíru/Universu/Existenci/Vědomí/Život, a to na základě souladu a sladění (bytostného propojení) všech bytostných podstatných částí a úrovní bytí do jednoho jediného úplného a konečného celku (holosu), který je díky tomu úplný (celistvý).

Jednota vyjadřuje ve vztahu k živé lidské bytosti/člověku/jedinci harmonický či harmonizovaný stav jeho systému vědomí, které je v souladu – harmonii (ve-smíru) s celým Universem/Existencí/Životem/Vědomím/Bytím a tento harmonizovaný stav propojuje tři klíčové úrovně vědomí člověka, kterými jsou duch-duše-tělo, na které je napojena i lidská mysl (jako operační systém pro ovládání těla). Díky této jednotě se aktivují tři klíčové kvality vrozené/přirozené/bytostné podstaty člověka/lidské bytosti/jedince, jimiž jsou svébytnost, důstojnost a soběstačnost, na kterých stojí jeho bytostná autonomie a svrchovanost, kterou má každá tvořivá bytost stvořena z harmonického světla.

Harmonizovaný člověk je ve svých rozhodnutích/volbách svobodný a současně odpovědný za veškeré svoje vlastní projevy svojí vůle a jednání, potažmo činnost a její důsledky, jakož i za svoje všechny vztahy. Duchovní Jednota (duch-duše-těla) harmonizuje lidskou mysl a tato „integrita“ všech bytostných částí tvořících člověka (jakožto celistvý autonomní celek) chrání a podporuje živého člověka v jeho „autonomním svobodném bytí“ jakožto „nedílnou součást jednoho harmonického organismu (Celku)“. Tento stav platí, dokud tato člověk svým vědomým či nevědomým rozhodnutím a na ně navazujícím jednáním „neškodí této harmonické Existenci“ (nechová se na úkor některé její bytostné části. V případě, kdy člověk tomuto Celku (tj. některé její bytostné části škodí či jedná na její úkor), spustí se ve vztahu k tomuto člověku v jeho systému „disharmonizační procesy“, které vědomí člověka dočasně vydělí z tohoto „harmonického celku“ – jednoty s celou Existencí/Ve-smírem/Vědomím/Životem do jiné úrovně bytí (duality), ve které musí jeho vědomí projít procesem učení a zakoušení následků svého jednání na vlastní kůži, jakož i procesem „zpětné harmonizace“ do stavu jednoty a „integrace“ do harmonického organismu (Celku).

2. O Vyšším principu „Rovnováhy“ (JIN – pasivní/přijímací/manifestační tvůrčí princip)

Rovnováha je druhý klíčový universální tvůrčí pasivní princip, na kterém se tvoří a zachovává harmonie v celém Ve-smíru/Universu/Existenci/Vědomí/Život, a to na základě souladu a sladění (bytostného propojení) všech bytostných podstatných částí a úrovní bytí do jednoho jediného úplného a konečného celku (holosu), který je díky tomu úplný (celistvý).

Člověk, který vnímá propojení se všemi bytostmi tohoto Celku (je soucitnou bytostí, která vědomě neškodí žádné bytostné části/bytosti tohoto Celku) objevil klíč ke spáse vlastní duše a jejímu vysvobození z destruktivního prostoru duality a pro zpětný návrat a integraci do prostoru/dimenze jednoty.

Člověk, který vědomě neškodí sobě ani druhým, vnímá svoji jedinečnost a bytostnou autonomii (jednotu se sebou a celou Existencí/Vesmírem/Vědomím/Životem) a současně i vyvážené propojení na Celek, tj. společenství či organismus, jehož je nedílnou součástí jako kapka v moři (Rovnováhu) je naladěn v rámci prostoru (dimenze duality) a v něm fungujícího systému (kterému říkáme „Metrix“, který byl stvořen pro všechny bytosti, které škodí či jednají na úkor sebe nebo jiných bytostí, tedy na úkor „Existence jako Celku“) na proces „svojí zpětné harmonizace/sladění se svojí přirozenou/vrozenou podstatou“ a na „integraci“ do harmonického prostoru jednoty (Celku).

Stavem připravenosti pro integraci člověka do prostoru jednoty je pak stav nastavení systému člověka, kdy člověk jedná v souladu s Existencí jako Celkem takovým způsobem, který žádné její bytostné části (živé bytosti) vědomě nebrání ve svobodném, dobrovolném, přirozeném projevu vyjadřovat se autenticky (projevovat svoji přirozenost včetně vlastního nastavení systému) a současně těmto bytostem za sebe pravdivě a nepokřiveně („autenticky“ a „spravedlivě“) ukazuje svým vlastním chováním, zda-li se druhá bytost vůči němu (a tedy i vůči Celku) chová prospěšně (tj. harmonicky), anebo mu škodí či jedná na jeho úkor (tj. disharmonicky).

Pokud člověk při svém vlastním jednání cítí „uvolnění – svobodu – dovolení – souhlas“ projevovat se v životě vůči druhým pravdivě/autenticky bez současného hodnocení a souzení sebe i druhých (kdo je dobrý a kdo je špatný), pak takový člověk prožívá „duchovní osvobození“ z nadvlády či otroctví svojí „destruktivní duální – černobílé – polarizované mysli“, potažmo i z prostoru/dimenze duality, ve které probíhá očistný, narovnávací a slaďovací (tj. harmonizační) proces lidského systému vědomí, jež učí dobrovolnému poctivému a férovému (spravedlivému) jednání ve vztahu k sobě i druhým, které probouzí na úrovni vědomí Celku „dobrý pocit a klid“ (harmonii), a proto je „spravedlnost“ učitelem i nositelem (s)míru.

3. Objasnění Vyššího energetického principu Jednoty stvoření a Rovnováhy a Vědomí Stvořitele (Celku)

Vyšší energetický princip Jednoty stvoření a Rovnováhy spojuje Vědomí veškerého stvoření do jednoho jediného konečného Celku – HOLOSU. Vědomí všeho stvořeného vyvěrá ze Zdroje – nepolarizovaného harmonického Světla – a vše je jeho projevem (manifestací). Každé stvoření (od člověka přes zvířata, stromy, rostliny, buněčné a anorganické organismy včetně virů) je stvořeno Zdrojem (harmonickým Světlem) a má původ v tomto Vědomí Zdroje a na hmotné rovině života je jeho manifestací tedy projevem.

Naše Bytostné Já = Duch = Sjednocené světlo je tedy s tímto universálním Vědomím Zdroje propojeno skrze naše Nadvědomí (Vyšší já) a naše Nevědomí (Nižší já). Duchem či naším Bytostným Já je tedy SVĚTLO, které vzniká sjednocením životní síly – odstředivé energie (Jang) s nepodmíněnou – nepoutavou – osvobozenou – uvolněnou láskou – dostředivou energií (Jin).

Toto Vědomí (sjednocené Světlo) postupně prostupuje a proudí skrze tři vibračně oddělené roviny (Nadvědomí/Duch, Podvědomí/Duše a Nevědomí/Hmota), do kterých byly vloženy Zdrojem INFORMACE, STRUKTURY, UNIVERSÁLNÍ VZTAHOVÉ VZORCE, PROGRAMY, GENY (zjednodušeně FORMY), aby vytvářely se spojení a ve vzájemné interakci se SVĚTLEM ILUZI = HMOTU. Tyto tři vibrační roviny Vědomí spolu dohromady tvoří jeden celistvý systém vědomí (celek), a to jak na úrovni jednotlivé formy (jednotlivého projevu stvoření), tak na úrovni souboru jednotlivých propojených forem, které jsou si shodné, podobné či příbuzné stejnou formou stvořenou pro projev Zdroje = Světla = Vědomí. Takovým souborem forem jsou druhy jako např. lidstvo, zvířata, rostliny atd. Tyto soubory forem se pak dále diferencují podle toho, jakou vibraci SVĚTLA, které jimi protéká, jsou schopni ve svém systému a Formě přijímat, přeměňovat (metabolizovat a transformovat) a dále ze sebe vyzařovat. Některé formy tak díky svému přirozenému nastavení umí Zdrojové Světlo a energii přijímat a ze sebe vyzařovat, některé nikoliv.

Tomuto Celku vládne tento energetický Vyšší princip Jednoty a Rovnováhy. Tomuto universálnímu principu energetické rovnováhy podléhá veškeré stvoření i všechny individuální systémy vědomí, které jsou součástí jednoho celku (Komplexního Systému Vědomí).

Nyní se v tomto Komplexním Systému Vědomí (a tím i v individuálním systému vědomí jednotlivé Formy) odehrává vzájemným spolupůsobením těchto tří energetických = vibračních rovin systému Vědomí = Života proces hluboké očisty a přelaďování se na nový energetický harmonický vztahový vzorec.

4. Objasnění působení Vyššího energetického principu Jednoty stvoření a Rovnováhy 

Ty formy, jejichž systém není schopen pracovat se Světlem vyváženě v duchu udržování a tvoření energetické rovnováhy, nemusí být tohoto vyváženého módu schopny buď z důvodu pramenícího z jejich vlastního přirozeného nastavení od Stvořitele (např. viry, parazity, bakterie atd.), anebo z důvodu „porouchaného“ nastavení svého systému. Toto nastavení jejich systému na nevyváženou výměnu Světla se projevuje buď tak, že formy s tímto nastavením na jedné straně Světlo do svého systému přijímají, nasávají a čerpají, ale nedokáží ho skrze sebe stejnou měrou vyzařovat – vydávat – projektovat. Anebo naopak, nedokáží do svého systému Světlo stejnou měrou skrze svůj systém přijímat – nasávat – čerpat, jakou ho dokáží skrze sebe vyzařovat – vydávat – projektovat.

Pokud je takováto dis harmonie v systému pro konkrétní formu vrozená = přirozená (daná nastavením systému formy v rámci přirozeného vývoje vědomí celku), je proti projevené vůli Stvořitele chtít či se snažit změnit toto zdánlivé dis harmonické nastavení Formy. Tyto formy potřebují ze svojí podstaty získávat SVĚTLO z jiných FOREM, které jim na základě jejich vzájemného kompatibilního nastavení a skrze jejich vzájemný vztahový vzorec, na který jsou oba naladěni či napojeni, ze sebe předávají svoje SVĚTLO a energii, kterou jsou z něho schopny ve svém systému vytvářet a následně předávat dál.

Projevem odporu formy proti svému Stvořiteli je jakékoliv nepřijímání jakéhokoliv jeho stvoření (tj. projeveného Světla ve Hmotě či Formě), anebo povyšování či ponižování jakékoliv formy nad sebe sama, jako formu, která je projevem jednoho a téhož Světla Stvořitele. Tímto se forma sama vyděluje z celku, ve kterém je forma pod ochranou Stvořitele (působení jeho Světla – Lásky). Projevem odporu je také chování, kdy individuální forma či soubor forem (lidstvo) tento záměrný projev Světla Stvořitele ve hmotné rovině nepřijímá jako jeho duchaplnou a smysluplnou existenci a místo toho s ní bojuje, kritizuje, ponižuje, snaží se jí díky nevědomosti připravit o život kvůli svému odporu, resp. o projev ve hmotě (ztělesnění Světla), anebo mu vyjadřuje jakékoliv odmítání. Taková forma zneužívá Světlo proti Celku. Pokud dochází k ukončení projevu Světla ve hmotné rovině přirozenou cestou a spolupůsobením Světla Stvořitele, takové ukončení nezpůsobuje dis harmonizační účinky na systém vědomí formy, která projevu zamezila či k němu přispěla.

Pokud je naopak dis harmonie v systému pro konkrétní formu nepřirozená, tzn. že konkrétní forma (či soubor forem) nebyla na tuto dis harmonii původně stvořena, anebo přirozeně nastavena působením Světla Stvořitele (což je případ zejména organismů s vyvinutým dýchacím systémem a plícemi) a tato dis harmonie systému pramení z dočasného poškození či porouchání jejího systému vědomí, taková forma je Vyšším principem Rovnováhy skrze Světlo Stvořitele vedena k odstranění této dis harmonie ve svém systému, a to cestou přeladění a přenastavení na rovnováhu (tento proces označujeme harmonizací či transformací). Pokud se této přirozené harmonizaci systému do rovnováhy určitá forma skrze sebe (odpor/strach) brání, anebo v ní svým strachem či chováním brání jiným formám, blokuje tím svůj vlastní proces harmonizace, popř. si spouští proces ještě větší dis harmonizace, která se projeví v jejím prožívání života.

Pokud nějaká forma záměrně (tj. proti přirozenému působení Světla Stvořitele) způsobuje druhým formám dis harmonii jejich systému, který jim má sloužit pro jejich život (projev Světla ve hmotě) tím, že jim ve svůj vlastní prospěch na jejich úkor odčerpává a odebírá jejich energii, anebo jim poškozuje jejich systém vědomí, taková forma činí proti vůli Stvořitele a je jen otázkou času, kdy za to bude tato Forma postižena dis harmonizací vlastního systému (odpojením od Světla či snížením schopnosti jej přijímat nebo vyzařovat). Tomuto dopadu, resp. jeho hmotnému projevu, může daná forma či soubor forem včas zamezit, pokud dobrovolně napraví své působení na dotčenou formu či systémy forem (a tedy jednání proti celku a vůli Stvořitele).