Co je služba prováděná ve prospěch Celku ?
Čím se člověk poskytující službu ve prospěch vyznačuje či odlišuje?
Člověk sloužící/pracující ve prospěch Celku udržuje harmonický = neutrální = vyrovnaný = spravedlivý = férový postoj a vztah ke svému vlastnímu bytí/životu jako k bytí/životu ostatních bytostí/lidí svého druhu.
V tomto ohledu tedy nepovyšuje, ani neponižuje svůj vlastní život, svoje osobní potřeby, zájmy včetně práva na co nejpřirozenější projev svojí bytostné podstaty včetně zachování její celistvosti a nedotčené integrity (tedy vlastní blaho) nad blaho jiných bytostí stejného druhu, přičemž se chová tak, aby nepůsobil svými volbami a činy/skutky újmu sobě ani jiným (tedy Celku).
V tomto jednotném, vyváženém, harmonickém (a tedy pro Život jako Celek prospěšném a spravedlivém duchu, který podporuje rozkvět Života na Zemi jako Celku) člověk dobrovolně jedná a činí jako by byl vším a podporuje vědomě prospěch a blaho Celku tím, že činí pro druhé/ostatní v rámci svojí práce/služby tak, jak by činil pro sebe sama a naopak s vědomím, že všichni tvoří jeden jediný Celek.
Jaká je funkce holistického průvodce a holistického právníka a mediátora při provádění služby ve prospěch Celku ?
Holistika se principiálně věnuje autonomnímu tvoření ve formě dobrovolné služby ve prospěch Celku (Holosu) a staví na přirozené harmonizaci autonomního systému vědomí člověka a jeho bytostného vztahu k životu jako Celku podle přirozených universálních metod a principů, na kterých funguje Celek (Holos), jehož jsme, my lidé, bytostnou součástí.
Holistický právník, mediátor a průvodce spravedlností staví svoji vlastní práci na svoji “dobrovolné tvůrčí činnosti konané ve prospěch Celku (Holosu)” prováděné v souladu s universálními jednotnými principy respektujícími fungování přirozené holistické spravedlnosti = universálního řádu. Holistický specialista svoji práci ve prospěch Celku nabízí a po dohodě vkládá (jako svoji investici) do vztahu = spolupráce s účastníkem či účastníky, se kterými se dohodne na rovnocenné, vzájemné prospěšné spolupráci.
Holistický právník a průvodce přirozenou spravedlností stanovuje pro účely této vzájemné výměny či směny hodnot jisté “min. mantinely” (ve formě realisticky oceněných základních vstupních hodnot a principů) a dále “základních vstupních hodnot” spojených s užitím jeho vlastních zdrojů (jako jeho vkladu/investice do společné spolupráce/vztahu), aby tato spolupráce neprobíhala na jeho vlastní úkor či újmu, nebo ke zjevné škodě jeho smluvních partnerů.
Jaký je právní a faktický základ vzájemné výměny konané jako služby ve prospěch Celku?
Službu konanou ve prospěch Celku (Holosu) může vykonávat pouze živoucí člověk, neboť je osobním projevem jeho tvůrčí činnosti a výkonem bytostného práva. Služba ve prospěch Celku staví na “přirozené/dobrovolné vzájemně prospěšné a reciproční výměně (ekonomiky dar za dar a dobrovolného vzájemného recipročního plnění)” mezi dvěma i více stranami, které jsou vůči sobě v rovnoprávném postavení.
Tvořivá dobrovolná služba ve prospěch Celku poskytovaná ve prospěch Celku se primárně neprovádí na bázi závislé a vnější umělou autoritou kontrolované činnosti určující všeobecná pravidla pro výkon dané činnosti (jak je tomu např. v případě výkonu advokacie pod dohledem ČAK).
Tvořivá dobrovolná služba ve prospěch Celku se neprovádí ani na bázi tzv. “podnikání” (tj. činnosti regulované, motivované a poskytované primárně za účlem jednostranného zisku a jeho maximalizaci).
Jaká obecně platná pravidla závazně regulují výkon přirozeného práva formou poskytování služby ve prospěch Celku ?
Práce prováděná člověkem – v rámci praktického výkonu jeho živobytí – na bázi přirozeného/vrozeného práva není a ani nemůže být jiným rovnocenným jedincem (ani jejich skupinou) proti vůli či bez výslovného souhlasu v rámci jejich vlastního bytostného práva jakkoliv závazně regulována (tj. podmiňována či jinak omezována proti vůli účastníků).
Neboť každý jedinec může svoje vlastní přirozené právo vykonávat pouze a jen za sebe, tj. i se sám sebe v jeho výkonu limitovat, omezovat či podmiňovat a nemá právo manipulaativně zasahovat či vnucovat své vlastní představy druhým proti jejich vůli.
Výkon přirozeného práva není legitimně ani legislativně regulován z logiky podstaty samotného práva, protože o způsobu výkonu svého práva rozhoduje výhradně každý jednotlivý člověk, který dané právo sám za sebe pod svojí bytostnou odpovědností vykonává. Tím není dotčeno právo člověka nechat se inspirovat jiným (jimými) a dobrovolně (tj. se svým souhlasem) implementovat či následovat jejich vlastní pravidla nastavená pro svůj výkon přirozeného práva, pokud k tomu obdržel jejich souhlas (svolení tvůrců jako autorů).
Člověk vykonávající službu ve prospěch Celku tedy nemusí od druhých kopírovat, ani splňovat žádné vnucované cizí//heteronomní/nepřirozené manipulující podmínky, které mu jednostranně diktují či určují druzí v roli určité “vnější či obecné autority”, a to zpravidla nikoliv z upřímného zájmu o druhé či pro společným prospěch, ale ze svého vlastního strachu z konkurence či o své zisky, který takové jedince vede mít druhé jedince pod svojí kontrolou a dohledem.
Poskytování a čerpání služby ve prospěch Celku se řídí primárně dobrovolným dodržováním jednotného záměru (vzájemná prospěšnosti výměny), dobrovolností a jednotnými universálními principy, které platí stejně, aby bylo férově zachováno rovnocenné partnerské postavení smluvních stran.
Strany si mohou dobrovolně sjednat mezi sebou podrobná pravidla opírající se o základní principy, která budou pro obě strany jednotná a vzájemně vyvážená.
Výkon práva nesmí vědomě škodit a ubližovat druhé straně.
Čím se liší způsob oceňování člověka konající službu ve prospěch Celku oproti službě konané za účelem podnikání ?
Tvořivá dobrovolná služba ve prospěch Celku staví na autonomním výkonu přirozeného/vrozeného práva člověka, který se opírá o dobrovolnou a reciproční férovou výměnu hodnot (plnění), jejíž skutečnou reálnou hodnotu si strany vzájemně vždy ujednávají dohodou k “návrhu jedné strany” a tím, že tuto uzavřenou dohodu mezi sebou stvrzují reálnou platbou, kterou hodnotu tohoto plnění schvalují.
Plnění přijímané výměnou za poskytované plnění má povahu vkladu/investice do spolupráce. Základní vklad je primárně odrazem vyčíslení “základních vstupních nákladů a výdajů investora do spolupráce.
Nad tuto částku je pak individuálním ohodnocením reálné hodnoty investice do spolupráce, která se odvíjí od konkrétní dohody stran podle spokojenosti či v závislosti na reálně vytvořeném výsledku spolupráce.
Služba ve prospěch Celku (Holosu) a férové vyvažování energií v rámci výměny
Holistika se principiálně věnuje autonomnímu tvoření ve formě dobrovolné služby ve prospěch Celku (Holosu) a staví na přirozené harmonizaci autonomního systému vědomí člověka a jeho bytostného vztahu k životu jako Celku podle přirozených universálních metod a principů, na kterých funguje a tvoří živoucí energie/vědomí/existence Celku (Holos), jehož jsme, my lidé, stvořeni z tohoto vědomí Celku, bytostnou součástí.
Holistický právník, mediátor a průvodce holistickou spravedlností (přirozeným vyvažováním polarit v duchu jednoty a rovnováhy) staví svoji vlastní službu = práci na svoji “dobrovolné tvůrčí činnosti konané ve prospěch Celku (Holosu)” prováděné v souladu s universálními jednotnými principy/silami/řádem zajišťujícími zachovávání či obnovování přirozené rovnováhy a jednoty v daném Celku (tj. holistické spravedlnosti). Holistický specialista svoji práci ve prospěch Celku nabízí a po dohodě vkládá (jako svoji investici) do vztahu = spolupráce s účastníkem či účastníky, se kterými se dohodne na vzájemně rovnocenné (partnerské), vzájemné prospěšné, dobrovolné spolupráci (spolu tvoření).
Holistický právník a průvodce přirozenou spravedlností stanovuje pro účely této vzájemné výměny či směny hodnot jisté “min. mantinely” (ve formě realisticky oceněných základních vstupních hodnot a principů) a dále “základních vstupních hodnot” spojených s užitím jeho vlastních vkládaných zdrojů energie (jež představují jeho vklad/investici do společné spolupráce/vztahu), aby tato spolupráce neprobíhala na jeho vlastní úkor či újmu, nebo ke zjevné škodě jeho smluvních partnerů.
Klíčové hodnoty a principy
právní a mediační holistické služby konané ve prospěch Celku (Holosu)
Jednotný záměr všech účastníků
Všechny účastníky či strany vztahu spojuje vždy určitý jednotný záměr, který je jednotně prospěšný pro všechny strany a tedy pro Celek. Pokud tento jednotný záměr strany od počátku sdílí, jsou v jeho duchu přirozeně motivováni prakticky jednat a případně i lehčeji překonávat případné překážky na cestě k naplnění tohoto záměru.
Celistvý holistický přístup a ucelený spravedlivý vhled
Celistvý holistický pohled opírající se o konkrétní hmotné projevy lidí a jejich duševní prožívání, jakož i o universální přirozený řád a jednotné principy holistické spravedlnosti fungující ve prospěch Celku.
Dobrovolnost vůle a svébytné chování každého účastníka
Každý účastník, který se vědomě dobrovolně zapojí do holistického procesu řešení svojí situace ve vztahu v jednotně prospěšném a spravedlivém duchu ve prospěch všech (jako jednoho Celku) plně svébytně rozhoduje o podstatných krocích a úkonech, které se ho bytostně dotýkají včetně výsledné podoby konsensuální dohody, kterým se proces vyvážení vztahu mezi účastníky narovnává či vyrovnává a prakticky vědomě přenastavuje tak, aby daná vazba a vzájemná výměna reálně uspokojovala skutečné potřeby všech zúčastněných a byla mezi nimi vzájemně podporující a prospěšná (spravedlivá a uspokojivá).
Férové sdílení nákladů, výsledku řešení a prospěchu podle přínosu
Vyvážené, férové a sdílené řešení (+ i -) na bázi jasně vymezených kompetencí, úkolů a jejich plnění vnáší do spolupráce jasnost, řád, osobní zájem a motivaci, spravedlnost a osobní odpovědnost spojenou s vytvořeným výsledkem, popř. vytvořených prospěchem.
Na nákladech i výsledném prospěchu se proto účastníci férově podílí, a to v poměru, v jakém k němu osobně sami svým dílem přispěli či je výsledkem jejich konsensu. Sdílené řešení a spolupráce mezi více účastníky či stranami přináší všem jeho účastníkům reálnou úsporu či snížení nákladů na řešení díky jejich optimalizaci a rozdělení celkové úhrady mezi sebe.
Vlastní etické, čestné, férové a autentické jednání budí důvěru a vede k následování
Vlastní etické, čestné, férové a autentické (pravdivé, přímé a otevřené) jednání ve vztahu k sobě i druhým je nejen projevem vlastního poctivého bytostného vztahu k Celku, ale takové chování přirozeně budí v druhých důvěru, ladí je a vede k projevování a následování stejného naladění jejich přístupu a chování.
Nestranný a rovnocenný přístup ke všem účastníkům budí vzájemnou důvěru, bez které nelze stavět žádné konstruktivní řešení a postup, potažmo ani dohodu.
Účinná prevence vzniku budoucích problémů a sporů
Dobrovolné, transparentní a spravedlivé řešení a vzájemně férové a vyvážené dohody opírající se primárně o společné stejné hodnoty a universální principy, které se aplikují vůči všem rovnocenně a férově, jsou účinným prostředkem prevence nevědomého chování pramenícího z nerovnováhy a nejednoty s Celkem, které se z tohoto Celku následně projevuje ve formě budoucích rozporů, problémů a sporů.