Svrchovanaý universální řád a jeho principy/kony zachovávají a udržují přirozeně v rámci Bytí jako Celku přirozenou vzájemnou spravednost, v rámci které dochází k přirozenému recipročnímu vyrovnání mezi bytostmi podle toho, co si v minulosti vzájemně nevědomě činili, v čem se k sobě chovali destruktivně a neláskyplně, škodili si či jinak konali na úkor Bytí jako jednoho Celku (jehož jsou všichni bytostnou součástí a podléhají universálnímu řádu a jeho principům).

Ve svrchovavném universálním duchovním řádu fungují tři hlavní kony = principy karmy, na kterých funguje přirozená spravedlnost. Je to princip jednoty, rovnováhy a legitimity. Kdo kterýkoliv z principů ve svém individualizovaném bytí (svébytnosti) poruší, narušuje harmonii v tomto Bytí/Celku.

Aby nedocházelo k ohrožování “Života/Existence skrze vážné poškozování či destrukci Bytí jako Celku nad zdravou míru,  je daná bytost/i touto přirozenou spravedlností, popř. bytostmi, které jsou jejími vykonavateli, vedena/y k uvědomění si dopadů svého rozhodování a konání na Bytí jako Celek, jakož i k sebe-nápravě a následnému dobrovolnému dodržování universálního řádu Bytí (tj. spojení se znovu se svojí bytostnou podstatou a svém následnému tvoření a bytí v harmonii s Celkem).

Přirozená spravedlnost funguje na přirozených universálních silách, které udržují přirozeně spravedlivý řád v duchovní úrovni Bytí jako Celku, a to na základě universálních principů jednoty, rovnováhy a souhlasu =legitimity a vedou každou bytost ke spojení a do souladu s tímto Bytím/Celkem (jeho světelnou bytostnou podstatou).

Přirozená spravedlnost respektuje vědomou i nevědomou volbu/rozhodnutí každého člověka a jeho osobní duchovní odpovědnost spojenou s uskutečněním této jeho volby včetně následků, které k tomu vedou na úrovni celistvého Bytí.

Je-li tato volba jedince nevědomá, přirozená spravedlnost vede bytost – skrze svoji pravdivou odpověď – k přijetí informace/varování/výzvy o jeho neláskyplném (škodlivém a destruktivním) jednání na Bytí jako Celek tím, že mu ukáže škodlivé dopady a následky, čímž ho vyzývá k jejich zvědomění, sebe-napravení a harmonizaci svého bytostného vztahu k Bytí jako Celku, což se děje prostřednictvím duševního prožívání nepříjemných následků/dopadů svébytné volby/rozhodnutí bytosti, potažmo k hlubšímu porozumění a přijetí fungování principů universálního řádu v Celku, jehož je daná bytost bytostnou součástí.

Přirozená spravedlnost a principy, na kterých funguje, podporuje a chrání základní universální hodnoty lidství včetně bytostných/vrozených kvalit/hodnot a ctností Bytí jako Celku (které jsou universální součástí všech živých bytostí) jako jednoho boh-atství tohoto Celku.

Holistická spravedlnost je universální fungující metoda, jejíž vědomá aplikace podle tří universálních principů jednoty, rovnováhy a legitimity přirozeně směřuje disharmonizovaný systém lidského vědomí zpět do vrozené – přirozené harmonie, a to cestou „přijímání odpovědnosti za vlastní zmanipulovaná, pokřivená či škodlivá rozhodnutí a chování ve vztahu k sobě a druhým (tedy Bytí/Životu jako celku)  a jejich dobrovolné napravování“.

V tomto ohledu tedy „Holistická spravedlnost“ oproti jiným konvenčním metodám a zavedeným postupům neřeší „technické problémy a vzniklé situace“ (což jsou jen „hmotné kulisy a podmínky“ nutné pro autentické prožívání duševní složky a probuzení duchovní složky bytosti“). Ale zaměřuje se na samotnou „živoucí podstatu“, která je zdrojem jejich prožívání  a stvoření, tzn. na „konkrétní živou bytost“, která obtíže na vlastní kůži v daných hmotných kulisách (situacích a vztazích) zažívá a skrze svůj systém vědomí vytváří. 

„Holistické právo“ je oborem, který se věnuje osvětě o skutečné/bytostné podstatě člověka (jakožto jedinečné, tvořivé a autonomní lidské bytosti) včetně jeho primárního „bytostného vztahu k sobě samému a celistvému Bytí (Celku) a dále o „svrchovanosti“ a „nadřazenosti“ Bytí (Celku) a fungování universálního řádu (včetně jeho universálních principů = konů jednoty a rovnováhy) nad vnucenými/neautonomními/společenskými pravidly (tzv. zákony) pocházejícími z mysli a myšlení lidí, jimiž manipulují druhé jedince, aby se chovali podle jejich konstruktů a konceptů o životě, spravedlnosti a udržování harmonie. 

Holistické právo je obor, který se zabývá autonomní tvorbou konkrétních pravidel v určitém lidském společenství, které nevycházejí z promítání konceptů a konstruktů mysli o životě, spravedlnosti a harmonii na druhé jedince /heteronomní pravidla/, ale která vycházejí z autonomního bytí člověka, přirozeného fungování spravedlnosti a universálního řádu a jeho principů, na kterých funguje v Bytí jako Celku harmonie.

Holistické právo podporuje Vědomou/Záměrnou harmonizaci vztahů v daném lidském společenství, tak aby zohledňovala universální řád Bytí a jeho principy a skrze jejich dodržování a aplikaci byla přirozeně udržována a znovunastolována harmonie v daném společenství a nedocházelo systémově k poškozování jedinců (členů daného společenství) a jejich primárního bytostného vztahu k Bytí jako Celku.

Holistické právo je obor, který podporuje narovnávat a vylaďovat disharmonizovaný/ polarizovaný systém vědomí jedinců určitého lidského společenství tím, že se věnuje integraci harmonických universálních principů do pravidel určitého lidského společenství tak, aby jeho členové dodržováním těchto autonomních pravidel zharmonizovali svůj bytostný vztah ke svrchovanénu Bytí tím, že dobrovolně dodržují universální řád včetně jeho principů.

Vědomá harmonizace vztahů probíhá s pomocí metody „Holistické spravedlnosti“ (která funguje v duchu universáního přirozeného řádu a jeho principů) a staví na „tvořivém spravedlivém řešení s aktivním zapojením všech, kteří jsou konkrétní životní situací osobně dotčeni. Vědomá harmonizace vztahů respektuje lidskou autonomii a jedinečnost, jakož i rovnocennou bytostnou podstatu všech lidských bytostí. Současně staví na šetrnosti k lidským zdrojům a dodržuje universální princip „Legitimity“ (svobodně poskytnutého souhlasu svébytnou bytostí skrze její rozhodnutí či volbu). Staví na vrozeném potenciálu každé lidské bytosti, která je svébytná ve svých rozhodnutích, za které nese svojí plnou duchovní odpovědnost.