Každý problém (či jakákoliv disharmonie či nepříznivá situace) se tvoří a vzniká skrze nevědomé tvoření ze vzorců chování, které automaticky používá ego pro zachování a udržení tohoto systému pro život, který skrze něho či s jeho pomocí duše tvoří (hmotný systém tvořený mentálním, emočním a fyzickým tělem).
Tyto vzorce můžeme vnímat u sebe či druhých jako typické nevědomé (automatizované) reakce, ve kterých reagujeme na vnější projevy síly projevující se skrze naše okolí (kterou buď vnímáme jako slabší (máme tzv. navrch) anebo jako silnější (máme strach).
Pokud v interakci s druhými zneužíváme své síly (a zdroje) proti druhým, abychom dosáhli vlastního prospěchu a činíme tak na úkor druhých nebo bez férového vyvažování (naše ego používá vzorce pachatele). Pokud naopak nevyužíváníme své síly (a zdroje) a/nebo je zneužíváme na svůj úkor ve prospěch druhých (naše ego používá vzorce oběti).
Tento destruktivní vzorec automaticky působí na všech třech úrovních našeho systému (tj. mentální, emoční a hmotné) a je i otištěn do energie, která proudí ve všech těchto úrovních vědomí a tato otištěná energie pak na sebe přitahuje odpovídající = protikladné energi, které dohromady spolutvoří neharmonické (nepříjemné, negativní a konfliktní) rezonance = prožitky.
Tyto negativní prožitky se posléze ukládají v emočním (limbickém) mozku. Současně se vlivem tohoto destruktivního jednání (vzorec pachatel – oběť) vytváří na duševní úrovni vědomí (v podvědomí) těch, kteří ve vzorci (pachatel – oběť) tvoří a jednají, odpor (napětí), který odděluje (polarizuje) jejich vědomí, díky kterému pak silněji prožívají roli pachatele a oběti (a v druhých opak) a jejich střídání v interakcích s okolím. Tímto se duše vyrovnává (skrze prožívání polarit – opaku) a může změnit – vyvážit svůj systém.
Polarizace vědomí znamená, že duše je oddělena od jemně-hmotné (éterické) úrovně vědomí života (lásky – zdroje – boha), ze které pramení síla ve všech jejích podobách (láska, rovnováha, harmonie, hojnost, klid, pokora, důvěra, vděčnost, sebeúcta a sebeláska, přirozenost, férovost, umírněnost, radost, nadšení). Díky tomuto oddělení duše zažívá strachy, stresy a vnitřní neklid, které mohou v extrémních případech vést až k depresi, separační úzkosti a traumatu. Tato polarizace vědomí se časem automaticky začne projektovat a projevovat na materiální úrovni tak, že člověk ztrácí zdravé sebevědomí a sebedůvěru (což může zakrývat samolibostí a ješitností), díky čemuž vyvolává se svém okolí čím dál silnější negativní rezonance a konflikty, což duši ještě více zatěžuje, což může vést i k tomu, že člověk se od svého okolí (díky negativnímu prožívání interakcí) separuje, aby se ochránil před zažíváním těchto negativních rezonancí, které jeho systém destabilizují a oslabují.
Obecně lze shrnout že se rozpadají vztahy, které vznikají a probíhají na tomto nezdravém vzorci, kdy jejich účastníci si vzájemně rezonují tuto vlastní duševní zátěž (odpory a napětí v systému) a jednají z postoje pachatele či oběti, podle toho s kým se v dané interakci setkají a jaký projev síly to v nich více či méně nevědomě vyvolá. Proto, kdykoliv zažíváme jakýkoliv tzv. “problém” – nepříjemnou či napjatou situaci či interakci, znamená to, že se nám skrze tuto konkrétní rezonanci (danou nepříjemnou zkušenost) s okolím zrcadlí a ukazuje naše vlastní napětí či odpor, který potřebujeme uvolnit skrze to svůj systém vyrovnat – vyvážit – přenastavit – zharmonizovat.
Každý “problém” (zhmotněný odpor) se projeví na materiální úrovni vždy ve správný čas, neboť život – spravedlnost – harmonie – rovnováha – láska – tvůrčí síla – bůh (všechny tyto pojmy znamenají ve skutečnosti totéž) tento odpor na příslušné úrovni vědomí člověka zaktivuje a přenese na materiálně-hmotnou úroveň (příčina problému se z manifestuje do hmotného projevu). Děje se tak tehdy, kdy člověk dozrál a dospěl do bodu, že je připraven dojít skrze znovuprožití zkušenosti (která pramení ze stejné jemně-hmotné příčiny) k probuzení, uchopení a opuštění destruktivního vzorce, skrze který si tvoří jeho těžkosti v životě. Přijetím sebe sama jako tvůrce a uvědoměním si vlastní odpovědnosti se otvírá prostor pro probuzení duše a její vyrovnání (sjednocení na úrovni mužské i ženské polarity) a tedy pro její osvobození ze stavu, kdy jsou její možnosti tvořit omezeny podvědomým vzorcem jednání (pachatel – oběť). Tzv. “uzdravení vnitřního dítěte” není ničím jiným než, že duše dospěla ke svému vyrovnání a sjednocení se na úrovni obou svých polarit (tj. poučila se ze svých prožitků a přijala obě své části – mužskou/jang a ženskou/jin kvalitu – jako rovnocenné). Dospělá – vyrovnaná duše již tvoří interakce se svým okolím na základě svobodného – zdravého – napraveného – vyrovnaného postoje a vztahu k sobě i druhým a vzorce jednání, který nazývám “hravý tvůrce”.
Mám-li to jednoduše shrnout, tak příčinou vzniku každého vnějšího příznaku, který systém člověka (a skrze emoční prožívání i duši) může zatěžovat a stresovat, je vždy duševní odpor, který způsobí napětí ve vnitřním systému, který se projeví a postupně prostupuje všemi úrovněmi vědomí života (tj. mentální, emoční, fyzickou). Tento odpor a napětí (který se uloží v podvědomí – v emočním mozku) způsobí nerovnováhu systému a tím dis harmonizuje systém člověka, který se stará o prožívání reality (tělo, mysl, emoce) v tom smyslu, že brání přenosu informací z nadvědomí (mentálního těla/neokortexu/tvůrčího mozku) přes emoční tělo (emoční mozek s amygdalou) do fyzického těla/plazího mozku), což vědomí člověka udržuje v nevědomí, strachu/nedůvěře v život a tím v módu pouhého přežívání.
Přestože jsem profesí a vzděláním právník (advokát) a také zapsaný mediátor (prostředník, který pomáhá řešit konflikty mezi více stranami), život mne dovedl k probloubení svých znalostí o další obory a poznání, že samotné vyřešení hmotného následku (vnějšího příznaku) problému ve své podstatě člověku jeho skutečný problém (nerovnováhu systému) nevyřeší a také, proč tomu tak je.
Leta jsem se osobně zabývala tím, jak mám propojit tyto svoje komplexní znalosti a dovednosti do funkční služby, která bude fungovat obdobně jako komplexní medicína, avšak na poli “práva a výkonu spravedlnosti”. V této oblasti, více než v jiných, totiž dochází stále k takovým postupům a jednáním řešících situace ve vztazích, která vycházejí z destruktivního vzorce oběti – pachatele (a díky tomu podporují či stále udržují v plazím mozku aktivní programy určené pro přežití), místo aby byly legální a standardizované postupy vedeny kreativně a ve skutečné neutralitě.
Autorka: Daniela Šenarová
Nejnovější komentáře