O universální metodě “holistické spravedlnosti”

Holistická spravedlnost je universální fungující metoda, jejíž vědomá aplikace v duchu tří universálních principů (Jednoty, Rovnováhy a Legitimní legality) přirozeně směřuje systém lidského vědomí zpět do vrozené – přirozené harmonie, a to cestou “přijímání odpovědnosti za vlastní pokřivené či škodlivé chování ve vztahu k sobě a druhým (tedy životu jako celku) včetně jeho hmotných dopadů a “jejich dobrovolné napravování”.  

,Holistická Spravedlnost

„Holistická Spravedlnost“ je universální metoda, která udržuje harmonii, resp. vylaďuje či napravuje disharmonizovaný systém lidského jedince včetně jeho „neharmonických a škodlivých projevů“ (a tedy i jeho vztahu k životu jako celku) zpět do přirozené harmonie v duchu těchto universálně fungujících principů (Jednota, Rovnováha, Legitimní Zákonnost).

Holistická Spravedlnost“ je nenásilná metoda, která směřuje a motivuje člověka/jedince, jako svébytnou bytost, k dobrovolné sebe-nápravě svého postoje a vztahu k Existenci jako Celku cestou narovnání svého pokřiveného/nevyrovnaného postoje vůči sobě a druhým (tedy k Existenci jako Celku) v duchu universální jednoty a rovnováhy promítnuté do „jednoduché pravdivé zásady“, že „každý má ctít druhé jako sebe samého“ a naopak. 

„Holistická spravedlnost“ se zaměřuje na obnovování či zachovávání přirozené rovnováhy a harmonie ve vztazích způsobem, který vede k přirozené/nenásilné/nemanipulativní „harmonizaci stavu lidského vědomí jako celku“, a to skrze odhalování a porozumění vlastních rozporů a existujících dis harmonií na úrovni duchovního, duševního a hmotného vědomí, které jsou zdrojem projevených problémů ve vztazích. Přitom se zaměřuje nikoliv na pouhé „rozumové analýzy problémů a jejich mechanické odstraňování na úrovni hmotné existence“, ale zabývá se „holosem“, neboli „komplexem“ neboli „celkem“. V tomto ohledu tedy „Holistická spravedlnost“ oproti jiným konvenčním metodám a zavedeným postupům neřeší „technické problémy a vzniklé situace“ (což jsou jen „hmotné kulisy a podmínky“ nutné pro autentické prožívání duševní složky a probuzení duchovní složky bytosti“). Ale zaměřuje se na samotnou „živoucí podstatu“, která je zdrojem jejich prožívání  a stvoření, tzn. na „konkrétní živou bytost“ , která obtíže na vlastní kůži v daných hmotných kulisách (situacích a vztazích) zažívá a skrze svůj systém vědomí vytváří. 

„Holistická Spravedlnost“ slaďuje tyto tři „bytostné úrovně Existence“ skrze „tyto universálně platné principy“, na kterých v těchto úrovních bytí funguje spravedlnost, která udržuje a obnovuje harmonii:

I. Duchovní (Jednota s Universem a soulad s přirozenou svébytnou bytostnou podstatou člověka, která je současně ve svých rozhodnutích/volbách svobodná a současně odpovědná za veškeré svoje vlastní projevy svojí vůle a jednání, potažmo činnost). Duchovní Jednota chrání a podporuje živého člověka v jeho „autonomním bytí“ jako „nedílnou součást jednoho organismu (Celku)“, pokud svým vědomým či nevědomým jednáním neškodí Existenci jako celku.

II. Duševní (Zachovávání či znovu nastolení přirozené harmonie ve vztahu k sobě a druhým v duchu rovnováhy skrze tzv. „rovný metr“ nepovyšování a neponižování a respektování „Důstojnosti“). Duševní Rovnováha chrání a podporuje rovnocenné postavení člověka a jeho důstojnost při výkonu jeho legitimních práv a závazků a dohlíží nad tím, aby nebyl nikým nespravedlivě ve své důstojnosti „povyšován či ponižován“ nad jiného člověka.

III. Hmotnou (Legitimní Zákonnost vymezuje lidské bytosti „limity či hranice“ pro projevy její vlastní vůle ve vztahu k sobě a jiným, a tedy i vymezení či omezení jejího „osobního vlivu, vlastní moci a svěřené kompetence“ zasahovat svojí vlastní vůlí a jejími záměrnými projevy (chováním) do existence/bytí jiných bytostí. Přičemž „míra svobodné vůle“ dané bytosti se odvíjí nejen od jejího vrozeného legitimního postavení svrchované bytosti, ale současně i od od její svěřené či zákonné role či zákonného postavení v daném vztahu. Materiální Legitimní legalita respektuje, chrání a podporuje legitimní dobrovolný = svobodný projev vůle jen u živého člověka, který se opírá o jeho vrozený svrchovaný původ a svébytné postavení a chrání rovněž nerušený výkon jeho přirozených/vrozených práv a svobod způsobem, který druhým neškodí a je „legální“ (tj. opírá se o znění zákonných právních norem, které ctí a nepokřivují demokratické ústavní základy ČR a nejsou v rozporu s nejvyššími ústavními hodnotami a ústavně a mezinárodně chráněnými lidskými právy a svobodami).

Holistická spravedlnost“ staví na „tvořivém utváření spravedlnosti s aktivním zapojením všech, kteří jsou konkrétní životní situací osobně dotčeni v duchu hlavních principů, na kterých funguje universání přirozený řád (tj. zejména princip „Jednoty a Rovnováhy“, princip „Důstojnosti a Rovnocennosti“, princip „Šetrnosti ke Zdroji veškeré energie/Vědomí Celku, jakož i bytostné podstatě a vitální energii jedinců“, „Adekvátně neboli přiměřené a férově podle aktuálního stavu vědomí každého z dotčených účastníků, kterým vyjadřuje svůj postoj a vztah k Existenci jako Celku) při současném dodržování universálního principu „Legitimity“ (svobodně poskytnutého souhlasu svébytnou bytostí skrze její svobodnou volbu) a principu „Legality“ neboli „Zákonnosti“ (soulad s ústavním pořádkem ČR).

Aby harmonizační metoda „Holistická spravedlnost“ fungovala, je potřeba při aplikovat „kodifikované právo“ nepokřiveně, tj. v souladu s „ústavním pořádkem“, který staví na dvou klíčových principech lidské spravedlnosti, a to LEGALITĚ (tj. doborovolném/svobodném souhlasu lidské bytosti) a LEGITIMITĚ (tj. Zákonnosti, tedy stavu, který vychází z platného práva/norem a jejich hierarchie), které v tomto pojetí ladí s „přirozeným/universálním řádem“ v tom smyslu, že jsou plně respektována všechna „vrozená/bytostná/přirozená a tedy legitimní práva člověka/jedince/lidské bytosti (jež bývají zaručená svrchovanými a ústavními zákony a mezinárodními úmluvami).

Současně je při aplikaci této metody potřeba ctít vrozené bytostné svrchované a autonomní (tj. svébytné, důstojné a soběstačné) postavení lidské bytosti/jedince v rámci „daného společenství“ tvořeného lidskými bytostmi mající stejný vrozený lidský původ a bytostnou podstatu s případným zohledněním „zákonného zúžení či omezení“ svobodného projevu jejich vlastní vůle, jež plyne z jejich „společenské role či jiného právního postavení“, které na sebe – v duchu „svobodné volby“ – dobrovolně převzali v rámci daného státního zřízení a jeho legislativního systému”. Rovněž je třeba přijmout a respektovat legitimní „závazky“, které si člověk ze své „vlastní svobodné volby“ dobrovolně stvořil či uzavřel ze svojí „svébytné (nemanipulované) vlastní vůle/rozhodnutí/volby“ a tedy, za jejichž vznik i splnění nese v duchu v duchu svojí „svébytnosti“ osobní/duchovní odpovědnost (princip LEGITIMITY).

 

Copyright © 2024 Mgr. Daniela Šenarová. All Rights Reserved.