O harmonizaci lidského systému vědomí a mezilidských vztahů a jaké jsou jejich typy

Co je „harmonizace lidského vědomí“ a jaké jsou její typy („Vědomá/Záměrná/Svébytná anebo „Nevědomá/přirozená“) a co je „Harmonizace mezilidských vztahů“ a jaké jsou její formy („Individuální“/“Systémová)“.

Typy přirozené harmonizace lidského systému Vědomí (Nevědomá a Vědomá/Záměrná harmonizace)

Harmonizace lidského vědomí (vědomá i nevědomá) přirozeně směřuje vědomí lidského jedince/bytost/člověka (a skrze něho lidstva jako celku) k dílčím a prohlubujícím se bytostným uvědoměním o sobě (jako o svébytném jedinci), stejně jako o „jednotném poli veškeré Existence, jež je bytostnou součástí (Celku)“, a v návaznosti na to k postupné kvalitativní (nápravné) změně svých hodnot, svého myšlením pokřiveného vnímání, postojů a chování, kterými se neharmonicky ze své nevědomosti vztahoval k sobě i k druhým, tedy k celistvému Bytí, Životu jako Celku či Existenci.

Nevědomá harmonizace lidského systému vědomí, aby probíhala, musí se odehrávat v rámci „adekvátních“ životních a vztahových situací s „vhodnými bytostmi“, popř. i pod vlivem radikální změny „prostředí“ (tj. kulis), které Vědomí Bytí, Celku či Existence na míru každému do života posílá a utváří s tím, že v „pravý čas“ (kdy je na to člověk „zralý“) tyto okolnosti, podmínky a prostředí v duchu jeho posunu „promění“. Naopak v rámci „Záměrné/Vědomé harmonizace“ má bytost možnost „svobodné volby“ skrze kterou může tento proces svoji zaměřenou svébytnou vůlí a vysloveným přáním ovlivňovat a přizpůsobit si tento proces na svoji míru.  Takové prožitky a osobní zkušenosti, které člověku rozšiřují jeho vědomí do vnímání celistvosti Bytí a fungování Života jako Celku podle přirozené spravedlnosti fungující na universálních principech Jednoty a Rovnováhy člověk nemá ve své moci minout a odmítat (být s nimi ze svého strachu a odporu v boji či se před nimi chránit). Pokud tak činí, je pak Bytím jemně veden, popř. pak i donucen se svého odporu a kontroly nad přirozeným rozšiřováním svého vědomí skrze přirozený průběh Života vzdát a podvolit se universálnímu řádu Bytí a jeho spravedlivé inteligenci. 

Proces Záměrné/Vědomé harmonizace vedoucí do autonomního spravedlivého prožívání života člověkem = a jeho svébytnosti = vychází z premisy, že vše, co jedinec ve svém životě, potažmo interakcích a vztazích s druhými zažívá, je vždy „spravedlivé“, tedy v harmonii (neboli v Jednotě a Rovnováze) k tomu, jak je jedinec láskyplně ve vztahu k sobě a druhým ve svém celistvém systému vědomí (Nadvědomí, Podvědomí, a Nevědomí) nastaven a naladěň s tím, že vše, co se ho bytostně dotýká či se mu na vlastní kůži děje v jeho realitě či životě, je výslednicí jeho vlastního myšlení, cítění, rozhodnutí/voleb a jednání ve vztahu k sobě a druhým, tedy i Životu jako Celku s tím, že se mu skrze manifestovanou (iluzorní) materiální realitu a interakce či vztahy s druhými jedinci ukazuje, jakou měrou skrze sebe udržuje, pěstuje a projevuje nepodmíněnou lásku a harmonii. Vše, co jedinec zažívá, je pak z pohledu procesu probíhající „harmonizace“ neboli slaďování jeho vědomí s Vědomím Celku/Bytím/Existencí“ žádoucí či nutné pro znovunastolení a pěstování „Jednoty a Rovnováhy v systému vědomí člověka a šíření „přirozené nepodmíněné lásky a vrozené lidskosti“ ve vztazích mezi bytostmi, které tvoří bytostnou součást Vědomí Celku“.

„Vědomá i nevědomá harmonizace“ vždy přirozeně vede a směřuje k nastolení či obnovení stavu harmonie mezi všemi částmi tvořících jeden Celek/Bytí. Děje se tak v rámci celistvého Vědomí Celku/Bytí různým způsobem a jeho prožíváním, avšak vždy v jednotném spravedlivém duchu (což se v materiální vibrační úrovni Bytí projevuje přes nevědomé udržování či zachování rovnováhy vzájemným bojem protikladů, ve duševní vibrační úrovni Bytí přes vnitřní naladění, cítění a respektování, a poslední duchovní vibrační úrovni Bytí po Vědomé/Záměrné/Svébytné pěstování vědomí jednoty a rovnováhy vůči celistvému Bytí/Vědomí Celku/Existenci skrze nepodmíněnou láskou. Tato přirozená harmonizace se děje v interakcích a vztazích mezi jeho bytostnými částmi/bytostmi, a to vždy v souladu s harmonickým universálním řádem fungujícím na těchto jednotných/universálních spravedlivých principech.

O Nevědomé harmonizaci lidského systému vědomí

„Nevědomá harmonizace lidského systému vědomí“ se děje cestou „postupného rozšiřování a navyšování vibrace individuálního vědomí jedinců“, ke kterému dochází z pohledu lidské bytosti zcela nahodile a nevědomě (bez jejich vědomé aktivní spoluúčasti, někdy říkáme v roli „oběti okolností“ nebo „osudových okolností“), a to skrze méně či více „nedobrovolné zakoušení nejrůznějších barev a odstínů celistvosti života“ v různých vztahových a sociálních rolích a postavení, ve kterých daná bytost „nabírá životní lekce a vztahové zkušenosti a z nich pramenící uvědomění a poznání o tom, kým skutečně přirozeně je (tvořivou svébytnou bytostí) a není (rolí hrající v určitém prostředí určitou hru).

O Vědomé/Záměrné harmonizaci lidského systému vědomí

2. „Záměrná (vědomá) harmonizace lidského systému vědomí“ se děje cestou, která se vědomě slaďuje s „přirozenou (nevědomou) harmonizací tak, že do procesu „přirozené harmonizace“ se násilně svévolně vůbec nezasahuje (tj. průběh procesu se nemanipuluje, ani neřídí z pohledu „jak by co mělo či němělo z pohledu rozumu či logiky být“). Naopak se v rámci záměrné harmonizace aktivně cení a podporuje spontánnost, volnost a nespoutanost přesvědčeními, důvěra v „prospěšné vyústění“ a jistá „otevřenost“ a „odpoutanost“ od toho, co daný životní proces jeho účastníkovi či účastníkům skutečně přinese. Důraz je naopak kladen na „bdělé vnímání a pozorování“ toho, co se samočinně, bezúsilně, přirozeně, jen tak jakoby (tj. bez prosazování svojí vůle“) děje a projevuje a to se dotčeným účastníkům „ukazuje“ a „zvědomuje“. Tato cesta je pak jakýmsi „otevřeným a tvořivým procesem“, který nemá jasný začátek, ani pevný konec a ani konkrétní předvídatelný výsledek (neboť ten se vytváří společně v průběhu tohoto procesu všemi zúčastněnými).

Změna předurčeného osudu (vyrovnávací karmy) v dobrovolné tvoření v jednotě s celistvým Bytím (dharmu)

Dojde-li bytost k bytostnému uvědomění, že je sice bytost na jedné straně ryze „individualizovaná a svébytná“ (originální, jedinečná a jakoby nezávislá a oddělená od vědomí jiných jedinců), ale současně je na druhé straně i stvořením/bytostí, která je „pouhou bytostnou částečkou“ něčeho daleko většího, mocnějšího a inteligentnějšího, co její „individuální vědomí“, jako jedince, přesahuje a s čím je neustále spojena a propojena v rámci „jakéhosi jednotného pole Inteligentního Vědomí“ (Celku), ve kterém panuje určitý „Universální přirozený řád včetně universálních zá-konů a zákonitostí, proč se co děje“, a že toto „inteligentní pole“ přirozeně vnímá a reflektuje všechny naše uvědomění, posuny a projevy ve vědomí, záměry, přání, dobrou i zlou vůli, rozhodnutí, volby, jednání vůči sobě i druhým a tvořivost/činorodost ve formě „aktivního a pasivního konání/činění“, pak takováto bytost dochází ke spojení se svou bytostnou podstatou/Bytím, neboť v sobě spojuje oba protiklady či paradoxy do harmonie. Vnitřně se staví se k celkovému Bytí otevřeně a s pokorou (jako součást celistvého Stvoření), a navenek se pak projevuje jako svébytná, laskavá, tvůrčí bytost, která svým vlastním vědomím ovlivňuje reakci tohoto Bytí vůči sobě a svému životu.

Takové harmonicky vyvážené = svébytné = bytosti je přirozeně otevřena „možnost vědomé svébytné volby“, skrze kterou si může autonomně utvářet vlastní přirozený život podle sebe a nezávisle na vědomí jiných, vnějších okolnostech, dějích (kulisách). Pokud je bytosti skrze její vnitřní vedení a spojení s tímto „polem“ zprostředkována určitá „metoda“, „technologie“ či „harmonizační nástroj“ apod., je tato bytost tímto „povolána“ pod vedením tohoto inteligentního pole „aktivně měnit, ovlivňovat či harmonicky spolu-tvořit“ systémy a životní děje (kulisy) a vědomě se zapojit a účastnit ve spolupráce s Bytím/Celkem probíhajícího procesu „harmonizace lidského vědomí“, nikoliv již nevědomě v polarizovaném vědomí z role „pachatele“ a/nebo „oběti“, ale vědomě v roli „celistvého harmonicky vyváženého tvořivého tvora – SVÉBYTNÉHO SPOLU-TVŮRCE“.

Zapojení do procesu Nevědomé a Vědomé/Záměrné harmonizace lidského systému vědomí

Zatímco v procesu „Nevědomé harmonizace vědomí “ se účastní bytost/i  „nedobrovolně“ (tedy i z donucení, anebo z rozhodnutí či vůle jiné bytosti, popř. pod vlivem (sebe)manipulace), v procesu „Záměrné – vědomé  harmonizace“ se bytost/i účastí výhradně „dobrovolně“, tedy ze svého vlastního a skutečně svébytného (dobrovolného) rozhodnutí = vědomé volby.

Zpravidla se jedná o bytosti, které „to správné řešení“ nestaví na čistě „vědeckém, logickém, rozumovém, technickém či dogmatickém základě (tedy jinými slovy na „lidském rozumu, kultu „osobní důležitosti, velikosti, autoritativní pozici a vlivu nebo chytrosti“), ani na „naučeném či zajetém způsobu myšlení a chápání věcí“. Jedná se spíše o duchovně probuzené a citově založené bytosti, které jsou si vědomy toho, že jsou v jádru „celistvou komplexní bytostí spojenou s Bytím/Vědomím Celku“, která je  tvořena nejen „hmotným vědomím ega“ (tedy myslí, emocemi a tělem), ale i další jemno-hmotnou (duší) či nehmotnou složkou (duchem). A proto své vnímání a interpretaci „reality“, stejně jako rozhodnutí/volby a následná jednání opírají kromě „selského rozumu“ také o svoje vrozené „intuitivní vnímání“, důvěru ve „vyšší inteligenci“ a přirozené děje a procesy, které vycházejí odněkud mimo ní samotnou, jejichž průběh ani výsledek nemá pod kontrolou, ve své moci a jen ve svých rukou. V procesu „záměrné harmonizace“ se pak tyto bytosti vědomě opírají o svoje osobní poznání a subjektivně prožité zkušenosti získané z předchozích svých rozhodnutí, jednání, odpovědí, které mu celistvé Bytí/Vědomí Celku nazpět projevilo a které na vlastní kůži prožily i s jejich následnými dopady a následky během vlastního procesu přirozené (nevědomé) harmonizace, čímž ho Bytí/Vědomí Celku vedlo a učilo škodná rozhodnutí a chování svébytně měnit a dobrovolně napravovat.

„Záměrná (vědomá) harmonizace lidského systému vědomí v oblasti výkonu spravedlnosti“ se pak může ubírat také výše popsanými dvěma cestami. V rámci „Nevědomé harmonizace“ je bytost skrze svůj systém vědomí v polarizovaném stavu a prožívané roli „oběti“ či „pachatele“ vtažena do procesu v určitém „předem polarizovaně naprogramovém prostředí“, ve kterém taková bytost nemá na dění skoro žádný vliv a nemá ani možnost tento harmonizační proces svojí vůlí a vědomím jednotlivce přímo ovlivňovat či usměrňovat (např. si vybrat svoji roli, s kým konkrétně bude v procesu harmonizace hrát a prožívat jej jako „strana přátelská“ a „strana nepřátelská“, jak bude proces přesně probíhat, jak dlouho bude trvat, s jakým vyústěním pro ní proces dopadne a co jí bude stát za oběti či výdaje, než se daný proces přirozeně změní v jiný). 

Jaký je hlubší smysl či efekt probíhající harmonizace ? Celistvost a jednota bytí člověka v harmonii s Bytím !

Přirozená harmonizace systému Vědomí lidské bytosti do „celistvosti“ (tj. do jednoho vyrovnaného Celku = Vědomí) probíhá u každého člověka skrze působení harmonizačního „skalárního“ světla neboli harmonicky sjednoceného Ducha (což je Vědomí/Světlo proudící skrze vibrační úrovně Nadvědomí, Podvědomí a Nevědomí, jež tvoří jedno jediné celistvé Bytí dané bytosti).

Toto sjednocené Vědomí = Duch přirozeným průběhem, směřuje všechny tři vibrační úrovně lidského systému Vědomí k uvědomování si  Celku/celistvé Bytí skrze tuto svojí Celistvost tak, aby Mysl přestala tomuto Celku škodit a začala s ním spolupracovat. Narozdíl od Mysli, Duch vždy přirozeně směřuje a vede k nenásilnému sjednocování a propojování těchto tří vibračních úrovní systému lidské bytosti skrze „vyvažování protikladných kvalit či polarit“ do vzájemně „vyváženého a rovnocenného postavení – vazby – vztahu v celém systému vědomí člověka (jež v něm skrze tuto celistvost přirozeně navozuje či obnovuje harmonii). 

Copyright © 2024Mgr. Daniela Šenarová. All Rights Reserved.