Záměrná harmonizace vědomí člověka
a jeho vztahů v jednotném duchu principů  universálního řádu, na kterých funguje přirozená holistická spravedlnost

Záměrná/vědomá harmonizace je určena pro ty, kteří se chtějí do řešení situace sami aktivně zapojit a nechtějí se vzdávat svojí tvořivé moci, rozhodování a aktivního chování, které skrze přirozenou holistickou spravedlnost směřuje k vyrovnání/vyvážení vztahu mezi účastníky daného vztahu a ke změně/transformaci prožívání daného neprospěšného vztahu “v odporu” (tj. z polarizované role “oběti = altruisty, zažívajícího na svůj úkor, či “pachatele = egoisty chovajícího se na úkor jiného do rovnocenného svébytného partnera, který se prožívá a chová jako suverénní jedinec/tvůrce a současně přirozeně spravedlivý člověk).

Přirozená spravedlnost rozvíjí člověka a jeho vrozené kvality v laskavém férovém duchu, který ho postupně vede do jednoty a rovnováhy a nabízí mu prostor a možnost se učit a prohlubovat svoji schopnost dobrovolně napravovat svoje destruktivní duchovní záměry, nevyrovnané duševní postoje, nevědomá vzájemně neprospěšná rozhodnutí a chování (a tím i přetvářet svoje disharmonické, konfliktní a nevyrovnané vztahy v harmonické skrze jejich spokojené prožívání).

Přirozený proces záměrné/vědomé harmonizace člověka a jeho bytostného vztahu k životu jako celku se děje skrze dobrovolné poznávání a dobrovolné napravování svých vlastních duchovně pokřivených záměrů a destruktivních duševních tendencí chovat se na úkor sebe či druhých (tedy Celku), jakož i vlastních postojů a rozhodnutí, souhlasů a nesouhlasů, na které navazují projevy chování ve vztahu k sobě a druhým zároveň, které člověka vedou do vnitřního omezování či rozpínání, harmonie či disharmonie, které se pak propisují do jeho těla jako “určitá nemoc či uzdravení, nebo určitý kvalita či  nekvalita, určitý nadbytek či nedostatek. Tento vnitřní stav (prožitek) se pak projektuje skrze mysl do vnějšího prostoru vědomí a promítá se skrze vztahy s druhými, což se pak spravedlivě a pravdivě projevuje z duchovní podstaty Celku do individuálního života daného člověka. To jak člověk napravuje svůj bytostný vztah k životu jako Celku skrze svůj primární vztah k sobě a svoje vztahy s druhými lidmi probouzí a rozvíjí, anebo naopak uspává, svoje vrozené tvořivé hodnoty a kvality, které tvoří a  projevují jeho znaky a kvality lidství či lidskosti.

V rámci “vědomé/záměrné harmonizace svého bytostného vztahu k životu jako celku” v duchu přirozené spravedlnosti si sami odpovědně rozhodujete, kdy cítíte, že potřebujete ve svém životě harmonizační podporu, přičemž v duchu přirozené holistické spravedlnosti nesete svoji vlastní odpovědnost za to, jak se v daném procesu budete sami rozhodovat a chovat a tím pádem i za konkrétní efekty, následky či dopady a výsledky, které si tím sami vytvoříte.