Vyberte stránku

O holistické ekoterapii

„Holistická ekoterapie“ je obor, který staví na neduálním pohledu, holistickém přístupu a metodě holistické spravedlnosti a zaměřuje se na Záměrnou/Vědomou harmonizaci pokřiveného bytostného („primárního = základního) vztahu člověka (jako autonomní tvořivé lidské bytosti) k celistvému Bytí/Životu jako Celku (jeho bytostná podstata), kdy jeho duchovní pokřivenost se promítá přes určité „disharmonie“ a „odpory“ v jeho systému vědomí do jeho prožívané reality skrze jeho vztah k sobě a/nebo vztahy k druhým lidem.

„Holistická ekoterapie“ se zaměřuje na vědomou harmonizaci bytostného vztahu člověka k celistvému Bytí/Životu, jež vede člověka k dobrovolnému napravování a ladění jeho lidského systému vědomí na fungování podle universálního řádu a přirozené holistické spravedlnosti, a to skrze dobrovolné odstraňování jeho duchovního pokřivení, k němuž došlo pod vlivem jeho polarizovaného zmanipulovaného vědomí.

Info k holistické ekoterapii, která se zaměřuje na vědomou dobrovolnou harmonizaci bytostného vztahu člověka k Bytí jako Celku v duchu universálního řádu a jeho principů

O Holistické ecoterapii zaměřující se na Vědomou harmonizaci pokřiveného bytostného vztahu člověka (jako autonomní tvořivé lidské bytosti) k celistvému Bytí/Životu jako Celku

„Holistická ekoterapie“ je obor, který staví na neduálním pohledu, holistickém přístupu a metodě holistické spravedlnosti a zaměřuje se na Záměrnou/Vědomou harmonizaci pokřiveného bytostného („primárního = základního) vztahu člověka (jako autonomní tvořivé lidské bytosti) k celistvému Bytí/Životu jako Celku (jakožto “živoucímu projevu” jednoho jediného Vědomí, Ducha, Bytostné podstaty). Duchovní pokřivenost člověka se pak přirozeně promítá skrze určité „disharmonie“ a „odpory“, které probouzejí v jeho systému vědomí takový nevyrovnaný/destruktivní duševní postoj, který ho skrze jeho mysl a tělo nutí do takových rozhodnutí a chování k živým bytostem, jež ho vedou k tvoření a zažívání určitého utrpení, problémů a rozporů skrze svoje vztahy a interakce.  Přitom jakékoliv hmotně projevující se problémy, konflikty a jiné nepříjemnosti jen člověka na tyto jeho vnitřní odpory v jeho systému vědomí upozorňují a vedou ho k jejich vědomému rozpoznání a uvolnění, aby mohlo dojít k vyvážení systému vědomí do souladu s universálním řádem a jeho fungováním a harmonizaci jeho vztahu k Bytí.

Holistická ecoterpaie se pak věnuje obecně Záměrné/Vědomé harmonizaci vztahů, a to skrze „dobrovolné napravování či narovnávání bytostného vztahu k sobě samé/mu“ (Niternému Bytí) s následným napravováním a vyvažováním svého bytostného vztahu ke svému Externímu Bytí (projevujícím se jako jiné bytosti). Tato Vědomá harmonizace se přitom děje v jednotném duchu podle „universální holistické spravedlnosti“ v rámci konkrétních životních a vztahových situací a výzev, které celistvé Bytí člověku přináší za účelem odstranění duchovního pokřivení a harmonizace svého vztahu k celistvému Bytí.

„Holistická ekoterapie“ se (oproti konvenčním právním oborům) zaměřuje nikoliv na „pouhé vyřešení hmotných projevů a důsledků externího chování a jednání jedinců, ale na zvědomění duchovní podstaty a skryté příčiny těchto projevů“, které pramení z bytostného pokřivení vztahu k celistvému Bytí.

Tento Bytostný vztah člověka k celistvému Bytí/k Životu jako Celku je primární = bytostný proto, že se jeho stav promítá do všech jeho ostatních odvozených vztahů k ostatním formám života, které člověk zažívá (které jsou projevem stejné bytostné podstaty celistvého Bytí a podléhají stejnému působení universálních principů). 

Harmonizace mezilidských vztahů ("Individuální a Systémová harmonizace")

Harmonizace mezilidských vztahů („Individuální a Systémová harmonizace“)

„Harmonizace mezilidských vztahů“ je komplexní a integrační proces narovnávající egem/myslí pokřivené mezilidské vztahy, jež probíhá jednak vůči sobě samému („Individuální harmonizace vztahu“) a pak vůči ostatním lidským bytostem („Systémová harmonizace vztahu).

Harmonizace vztahu s pomocí universální metody „holistické spravedlnosti“ vyžaduje:(i) záměr či přání harmonizovat vztah, (ii) vědomí klíčových hodnot lidství (svébytnost, důstojnost a soběstačnosti neboli autonomie a svrchovanost každé lidské bytosti), (iii) vyvážený postoj k životu, který vychází z vědomí jednoty a rovnocennosti všech částí jednoho celku, jež mohou v hmotné úrovni existovat vůči sobě v protikladném nebo nesouladném nastavení svých systémů vědomí, které však dohromady skrze svoji rozdílnost vytváří jeden úplný a dokonalý celistvý celek,(iv) rovnocenný přístup vůči sobě i druhým, (v) dodržování klíčových principů, na kterých funguje universální harmonizace, kterými jsou jednota, rovnováha, legitimita a legalita (metoda „holistické spravedlnosti“), (vi) otevřený způsob vnímání a myšlení a praktický postup a jednání realizující tyto nehmotné ideje. 

Harmonizace vztahů zahrnuje dva způsoby, které se mohou prolínat a doplňovat.

„Individuální harmonizace probíhající ve vztahu k sobě (niterná součást Bytí)“

Prvním způsobem je „Individuální harmonizace probíhající ve vztahu k sobě (niterná součást Bytí)“, která spočívá v tom, že jedinec v sobě vědomě s pomocí přirozené universální metody „Holistické spravedlnosti“ rozpoznává svoje vlastní pokřivení (disharmonizaci způsobenou falešnou identitou/egem/stínem), čímž v sobě současně probouzí či aktivuje svoje přirozenou duchovní podstatu/světlo, jež ho vede k dobrovolné nápravě svých předchozích projevů vůle (voleb/rozhodnutí a na ně navazujících škodlivých činů a jejich důsledků). Dobrovolná (nevynucená) náprava v duchu přirozené universální spravednosti rozvíjí v každém jedinci, jako bytosti, jeho „bytostné vrozené kvality a ctnosti“, které se učí pozorností na sebe rozlišovat od „vlastností, tendencí, rysů a naučených masek svojí osobnosti (egoistické/altruistické dočasné identity/falešného světla mysli), jež jeho vědomí skrze „pokřivenosti“/„slabosti“/„nectnosti“ udržované v jeho mysli svádí, potláčí nebo blokuje v „autentickém projevu“ svojí bytostné podstaty a tvořivé síly.

Harmonizace ve vztahu k druhým (externí součást Bytí)

Druhým způsobem je „Harmonizace ve vztahu k druhým (externí součást Bytí), která spočívá v tom, že jedinec rozpoznává s pomocí „universální metody „Holistické spravedlnosti“ svoje vlastní pokřivení ve vztahu, jakož i nepřirozenost systémového nastavení/naprogramování reality, které přirozeně nepramení primárně z „osobního či individuálního nastavení jedinců“, ale „z rozumem pokřiveného plošného naprogramování reality a vnucování kolektivních představ vybraných jedinců o vnější realitě skrze „kolektivní/společenská pravidla“, ke kterým je i uměle pěstovaná poslušnost k jejich dodržování a tvoření harmonie podle nich.

Zpravidla se toto pokřivení může objevovat a ukazovat v určitém lidském společenství, kdy mezi jedincem či skupinou jedinců a jedinci zastupujícími určitou „společenskou rozhodovací roli“, vniká přirozený rozpor, konflikt a rozdělování lidí na ty, kteří prosazují ze své vlastní vůle určitý tzv. „společný zájem“ na úkor jiných druhé skupiny, která takové zájmy nepodporuje či s nimi nesouhlasí a vnímá je za škodlivé pro bytostné individuální zájmy jedinců.

Jaký je hlubší smysl či efekt probíhající harmonizace vztahů? Harmonické vzájemně naplňující vztahy !

Přirozená harmonizace bytostného vztahu k Bytí/Životu jako Celku se odehrává a děje skrze kulisy nejrůznějších vztahových situací, při kterých dochází k přirozené harmonizaci vztahu člověka k sobě samému i člověka k jiným bytostem tak, aby člověk skrze ně rostl do své autonomie (svébytnosti) a postupně se osvobozoval od destruktivního nastavení svojí polarizované mysli, která bytost programově ovládá/manipuluje buď , že ji staví do černobílé role oběti nebo pachatele, a tím vede člověka k tvoření jeho disharmonické reality, jako reakce na odpor v jeho mysli (strach nebo boj). 

Pro koho je vhodná holistická ecoterapie?

Holistická ecoterapie zabývající se vědomou přirozenou harmonizací vztahu k Bytí jako Celku v duchu universálního řádu a jeho principů je vhodná jak pro jednoho lidského jedince, tak i pro jejich skupiny, tak i pro větší společenství, jež zažívají výrazné střety z důvodu výrazné bytostné nerovnováhy mezi „Niterným“ a „Externím“ Bytím člověka, která se projevuje v opačném nastavení/polarizaci mysli, odlišných prožitcích a zkušenostech, nebo v rozdílných zájmech a duchovních hodnotách.

Copyright © 2024 Mgr. Daniela Šenarová. All Rights Reserved.