Vyberte stránku

Informace o službě konané ve prospěch Celku

Služba ve prospěch Celku se zaměřuje na přirozený proces vědomé či záměrné harmonizace bytostného vztahu člověka k celistvému Bytí jako Celku probíhající podle universálního řádu a jeho principů, na kterých funguje přirozená holistická spravedlnost

Základní vymezení pojmu služby pro Celek a přirozených práv člověka a občana spojená se službou pro Celek

Člověk má přirozené (bytostné) právo činit se ve prospěch či v zájmu Celku (lidského společenství), tzn. aktivně se starat a brát o zájmy lidstva, lidství a lidského společenství“ přesahující jeho osobní individuální zájmy.

V tomto duchu náleží každému lidskému jedinci právo poskytovat na bázi „svébytné autonomně regulované kompetence“ (tj. svobodného vlastního rozhodnutí/volby a osobní odpovědnosti s tím spojené a nesené za její jakékoliv důsledky včetně autonomní určení vlastních pravidel pro tento výkon, které jsou vzájemně férové a recipročení), službu, kterou:

(i) vědomě/záměrně podporuje „přirozenou harmonizaci“ bytostného vztahu člověka k životu jako Celku skrze vyvažování vztahu k sobě samé(mu) a k jiným bytostem v duchu přirozené spravedlnosti fungující na principech jednoty a rovnováhy.

(ii) vědomě/záměrně podporuje „přirozenou harmonizaci vztahů“ mezi lidskými jedinci navzájem a/nebo mezi lidskými jedinci a různými formami či právními konstrukty jejich společenství.

(iii) vědomě/záměrně podporuje obrozování, rozvinutí či udržování duchovních ctností, kvalit a přirozených hodnot, které tvoří základy lidství a tvořivé bytostné podstaty člověka (které má dané společenství svébytné právo žít, udržovat je při životě, ochraňovat je a aktivně je bránit před jejich nepřirozeným, svévolným či násilným potíráním).

(iv) vědomě/záměrně vykonává v zájmu/ve prospěch učitého společenství živých bytostí (jako jednotné/bytostné součásti universální bytosti a jednoho organismu). Tímto společenstvím může být např. lidstvo, nebo živočišný druh, atd).

Toto přirozené právo člověka „pracovat a sloužit ve prospěch Celku“ spočívá v jeho vědomé a tvořivé kompetenci dobrovolně a svébytně se činit tak, aby to v konečném důsledku pozvedalo, vedlo a podporovalo Život na planetě Zemi jako Celek (tj. aby to v jednom duchu/jednotě působilo nejen ve prospěch či k podpoře vlastního života, bytí a blaha, ale i ve prospěch života, bytí a blaha ostatních bytostí, a to „kompetentním způsobem“, tedy způsobem, který respektuje vrozenou autonomii a přirozenost bytostí a současně nevede či nesměřuje k újmě vlastní, anebo jiných bytostí).

Služba poskytovaná ve prospěch Celku nemá povahu či charakter pouhé „demonstrace postoje či názorů“ (jako jsou „veřejné petice“, iniciativy atd.), ani adresné služby na míru (tj. individualizované či na míru poskytované služby), ani formu podnikání (které se vyvíjí za účelem dosažení co největšího ziku), ani formu povinné veřejno-právní služby, která je regulovaná a podřízena  heteronomním/vnuceným/cizím/neautonomním pravidlům (které se vydávají a vynucují z umělé/nepřirozené autority).

Záměr a charakteristický jednotící znak “Služby ve prospěch Celku

Záměrem a charakteristickým jednotícím znakem “Služby ve prospěch Celku” je:

a) Zachování, udržení a rozkvět harmonického Života na planetě Zemi, potažmo všech živých bytostí a jiných forem projevu Života na planetě Zemi, a to v duchu jeho stvořené přirozenosti, rozmanitosti a přirozené kráse.

b) Podpora transformace, harmonizace, suverenizace lidského systému vědomí a vzestup lidského vědomí jako Celku,

c) Obnovení či zachování svébytné (svobodné a odpovědné) tvořivé kompetence člověka včetně přirozených/bytostných práv člověka na jejich svébytný výkon, které náleží každému jednotlivému člověku bez rozdílu (jako nedílnému členovi lidského společenství).

d) Zachování či obnovení určitých přirozených kvalit a lidských hodnot (které má dané společenství svrchované právo žít, udržovat je při životě, ochraňovat je a aktivně je bránit před jejich nepřirozeným, svévolným či násilným potíráním).

Na jakém principu funguje "tvořivá kompetence člověka" = činnost tvůrce?

Každá lidská bytost má přirozené neboli svébytné právo svobodné volby/rozhodování za sebe sama a nese si za tyto svoje vlastní volby (postoje, rozhodnutí, prožívání a činy/skutky) osobní odpovědnost včetně dopadů = následků, které tyto její volby a činnost ve vědomí Celku stvořily a které se jí v jednotě k tomuto v jejím životě konkrétně projevily. Tyto dvě strany jsou vzájemně provázané a tvoří jednu minci, tzv. “svébytnou a činnou neboli tvořivou kompetenci člověka”.

Ve stejném – jednotném – spravedlivě vyváženém duchu působí přirozená = universální spravedlnost fungující na úrovni Celku, jež je Vyšším zá-konem a jemuž podléhá veškeré vědomí a tedy i stvoření z něho pramenící. Tento Vyšší princip přirozeně a autonomně koriguje jakékoliv odchýlení se bytosti (stvoření) od této svojí přirozené tvořivé kompetence, nebo její rozdělování/omezování na jednu či druhou stranu mince nebo její zneužívání k manipulaci s jinými bytostmi.

Přirozená spravedlnost fungující na úrovni Celku podle přirozených principů Jednoty a Rovnováhy se přirozeně o život v tomto Celku (a tedy všech jeho stvoření/bytostí) stará v tom smyslu, aby se každé bytosti spravedlivě „ve správný čas“ navrátilo či dostalo nazpět to, co si podle svého osobního přínosu pro Život jako Celek spravedlivě „zaslouží“ skrze druhé bytosti obdržet, dostat a nazpět přijmout od Života jako Celku (což je vždy v absolutně spravedlivém duchu k tomu, co daná bytost ze sebe Životu jako Celku dala a dává, potažmo, jak ho skrze sebe „obohacuje“, anebo naopak).

Na jakém právním základu staví služba vykonávaná pro Celek?

Služba poskytovaná ve prospěch Celku nemá povahu či charakter pouhé „demonstrace postoje či názorů“ (jako jsou „veřejné petice“, iniciativy atd.), ani adresné služby na míru (tj. individualizované či na míru poskytované služby uzpůsobené požadavkům přijemce této služby), ani formu jakéhokoliv podnikání (které se vyvíjí za účelem dosažení co největšího ziku), ani formu povinné veřejno-právní služby, která je regulovaná a podřízena  heteronomním/ vnuceným/cizím/ neautonomním pravidlům (které se vydávají a vynucují z umělé/nepřirozené autority).

Vyrovnaný přístup a postoj člověka při výkonu"Služby/práce ve prospěch Celku" na bázi činné kompetence

Člověk sloužící/pracující ve prospěch Celku udržuje harmonický = neutrální = vyrovnaný  = spravedlivý = férový postoj a vztah ke svému vlastnímu bytí/životu jako k bytí/životu ostatních bytostí svého druhu. V tomto ohledu tedy nepovyšuje, ani neponižuje svůj vlastní život, svoje osobní potřeby, zájmy včetně práva na co nejpřirozenější projev svojí bytostné podstaty včetně zachování její celistvosti a nedotčené integrity (tedy vlastní blaho) nad blaho jiných bytostí stejného druhu a chová se tak, aby nepůsobil svými volbami a činy/skutky újmu sobě ani jiným (tedy Celku).

V tomto jednotném, vyváženém, harmonickém (a tedy pro Život jako Celek prospěšném a spravedlivém duchu, který podporuje rozkvět Života na Zemi jako Celku) člověk dobrovolně jedná a činí jako by byl vším a podporuje vědomě prospěch a blaho Celku tím, že činí pro druhé/ostatní v rámci svojí práce/služby tak, jak by činil pro sebe sama a naopak s vědomím, že všichni tvoří jeden jediný Celek.

Forma či způsob praktického výkonu "Služby ve prospěch Celku"

S právem “dobrovolně sloužit, tvořit nebo činit ve prospěch Celku” se pojí i “právo zvolit si takovou konkrétní formu, podobu či způsob pro praktický výkon či realizaci tohoto svébytného práva člověka”. Konkrétní forma či způsob služby ve prospěch celku není legislativně nikde definována.

S ohledem na svébytný výkon dané služby (tj. vycházející z přirozených principů svobody a s ní spojené osobní odpovědnosti člověka za její důsledky) se tato služba pro celek vykonává transparentně jakožto „osobní služba člověka“ pod jeho skutečným jménem a příjmením, popř. se může spojit se značkou/logem bez právní subjektivity, kdy je zachovaná plná osobní odpovědnost.

Z přirozené povahy “prospěšnosti služby ve prospěch Celku” se tedy přímo zapovídá poskytování této služby pro celek v postavení jakékoliv „právní fikce/konstruktu/neživé formy“, jež je namísto tvůrce/skutečného vykonavatele činnosti právně odpovědná/ý.

Současně pak platí, že se nesmí jednat ani o takovou formu či způsob výkonu činnosti, která by byla nelegitimní v tom, že by svojí formou či obsahem účelově předstírala, anebo obcházela skutečný smysl/záměr Služby ve prospěch Celku a fakticky sloužila v neprospěch Celku, v jehož prospěch má být daná služba vykonávána.

Jaký je vedlejší efekt a přínos dobrovolné Služby/Práce konané ve prospěch Celku?

Dobrovolná Služba ve prospěch Celku poskytovaná na bázi „tvořivé kompetence jedince“ je z vícero důvodů „záslužnou činností“, kterou by mělo dané společenství a její legitimní zástupci podporovat (nikoliv jí bránit).

Mezi důvody, které svědčí o podpory-hodnosti (záslužnosti) služby ve prospěch celku, patří zejména tyto:

a) v lidech se díky obousměrné dobrovolnosti přirozeně aktivuje a podporuje zdravé chování a lidské vlastnosti či „ctnosti“ (jako je dobrovolné a ničím nepodmíněné dávání a přijímání v duchu udržování spravedlivé reciprocity mezi jedinci, kteří přijímají a kteří dávají),

b) v lidech se probouzí zdravý (harmonický) postoj a „smysl pro vzájemnou výměnu“, které staví nikoliv na povinnosti/závazku/nucení určité své ceny druhým (rozumu), ale na oboustranně dobrém pocitu (srdce), který probouzí „svobodná výměna“ na bázi vzájemného obdarovaní se podle svého vlastního cítění a reálných možností.

c) svým aktivním postojem a příkladem je člověk poskytující “Službu ve prospěch Celku” na bázi vlastního dobrovolného rozhodnutí a vlastní svébytné tvořivé kompetence inspirací = příkladem pro druhé v tom, aby se k němu ve stejném duchu (záměru) připojili a určitým činem se zapojovali a podporovali praktické řešení universálních zájmů a celospolečenských situací a problémů (které ovlivňují životy nás všech) a neočekávali (v roli „pasivní oběti“), že tyto situace „za nás“ či „místo nás“, nebo „bez nás“ někdo druhý skutečně pro naše blaho vyřeší.

Jak funguje reciproční oceňování člověka za jeho službu ve prospěch Celku ?

Oceňování člověka za jeho dobrovolnou, tvořivou, proaktivní “službu/práci vykonávanou ve prospěch Celku na bázi „jeho tvořivé kompetence“ probíhá na stejném, tj. dobrovolném principu.

Jedinci (kteří jsou součástí daného Celku a vnímají smysl a hodnotu dané služby/práce pro Celek), mohou daného člověka vykonávajícího tuto službu/práci ve prospěch Celku dobrovolně podporovat a oceňovat za tuto činnost podle svého vlastního svobodného uvážení, a to svými dobrovolnými finančními nebo jinými dary.

Jedinci, kteří ze svého svobodného rozhodnutí/volby přijímají/čerpají danou službu ve prospěch sebe sama a daná služba pro celek představuje „hlavní živobytí člověka“ (tj. práci či činnost, kterou vykonává také pro svoje hmotné zabezpečení zahrnující i uspokojování svých základních životních potřeb a plnění svých společenských závazků a povinností), pak toto oceňování probíhá na „recipročním principu“, který tomuto člověku umožňuje dopředu nastavit a zajišťovat určitý příjem za vykonanou službu/práci pro Celek, který mu recipročně pokryje nutné náklady a základní ocenění vyvažující jeho výdaj  (aby výkon této služby/práce nebyl/a z tohoto pohledu k jeho újmě).

  • Za konkrétní práci prováděnou ve prospěch Celku v rámci „svého živobytí“ (pokud nebude provedena dle volby jejího vykonavatele na bázi dobrovolných darů) si může člověk požádat o příjem  určité adekvátní protihodnoty (buď na bázi konkrétního plnění, věci, protiplnění nebo finančního přijmu). Činí tak zpravidla formou „Nabídky“ či „Oznámení“ o vykonání konkrétní určité práce/služby pro Celek, jehož součástí musí být i realistické vyčíslení výše nutných či účelně vynaložených nákladů na/za vykonanání dané aktivity = akce, a to podle oceňovacích kritérií, které jsou obvyklé za vykonání takovéto služby či činnosti v daném prostoru, ve kterém danou službu vykonává.
  • Pravidelný finanční příjem za opakovaně či pravidelně konanou službu/práci ve prospěch Celku lze nezávisle obstarávat i jinou formou než jen „dobrovolnými dary„, a to např. sjednáním pravidelných příspěvků, členství, barterovými/výměnnými dohodami atd.), pokud bude současně zachována či dodržena u všech zúčastněných jejich svobodná vůle/rozhodnutí/volba stát se dobrovolným přispěvovatelem, spolupříjemcem či členem společenství, stejně tak kdykoliv svoji dobrovolnou účast ukončit.
  • Poskytovatel služby ve prospěch Celku je oprávněn oslovit a požádat podporovatele, příspěvovatele a členy daného společenství, v jejichž prospěch konal či vykonává Službu/Práci o dodatečné poskytnutí nebo navýšení darů, příspěvků či jiné konkrétní formy recipročního plnění, a to zejména v případě, kdy vybrané příjmy nedostačují na řádnou realizaci dané Služby/Práce pro Celek spadající do jeho živobytí, popř. nestačí na pokračování v dané činnosti, anebo její výkon by způsobil jistou „finanční újmu či ztrátu“ a nepokryl by jeho náklady.
  • Vykonavatel Služby ve prospěch Celku je oprávněn oslovit a požádat členy daného společenství, v jehož prospěch vykonal určitou Službu/Práci (popř. jeho legitimní zástupce) o dodatečné ocenění jeho služby, a to zejména v případě, kdy je “objektivně zjištěný či změřitelný přínos” jeho tvořivé činnosti pro dané společenství ve zjevném nepoměru/nerovnováze k jeho skutečně obdrženému ocenění/příjmu.