a. Služba konaná člověkem ve prospěch Celku je jeho osobním projevem tvůrčí činnosti a výkonem bytostného práva, který staví na “přirozené/dobrovolné vzájemně prospěšné a reciproční výměně (ekonomiky dobrovolného vzájemného recipročního plnění)” mezi jeho příjemcem a dávajícím, ve kreré se spravedlivě vyvažuje příjem s výdajem energie do vzájemné rovnováhy = neutrality a nikdo nespravedlivě (neprospěšně) ve vztahu jen jednostranně nedává či nebere na úkor či ke škodě druhého. 

b. Práce prováděná člověkem v rámci praktického výkonu svého živobytí na bázi přirozeného/vrozeného práva nemůže být jiným rovnocenným jedincem (ani jejich skupinou) proti vůli či bez výslovného souhlasu v rámci jejich vlastního bytostného práva jakkoliv regulována (tj. podmiňována či jinak omezována). Neboť každý jedinec může svoje vlastní přirozené právo vykonávat pouze a jen za sebe, tj. i se sám v jeho výkonu omezovat či podmiňovat.

c. Výkon přirozeného práva člověkem (privátně či veřejně) proto není legitimně ani legislativně regulován z logiky samotného práva, protože o způsobu výkonu svého práva rozhoduje výhradně každý jednotlivý člověk, který dané právo sám za sebe pod svojí bytostnou odpovědností vykonává.

d. S přirozeným právem “dobrovolně sloužit, tvořit nebo provádět  službu ve prospěch Celku” se pojí i “právo zvolit si takovou konkrétní formu, podobu či způsob pro praktický výkon či realizaci tohoto svébytného přirozeného práva člověka”. Konkrétní forma či způsob služby ve prospěch celku není legislativně nikde definována. S ohledem na svébytný výkon osobní služby ve prospěch Celku (tj. vycházející z přirozených principů svobody a s ní spojené osobní odpovědnosti člověka za její důsledky) se tato služba prováděná ve prospěch většího počtu lidí, jako jednoho propojeného Celku vykonává transparentně, jakožto “osobní společenská či veřejná služba člověka ve prospěch Celku” pod jeho skutečným jménem a příjmením, popř. se může spojit se značkou/logem bez právní subjektivity, kdy je zachovaná jeho plná osobní odpovědnost za výkon svojí služby.

e. Tím není dotčeno právo člověka nechat se inspirovat jiným (jimými) a dobrovolně (tj. se svým souhlasem) implementovat či následovat jejich vlastní pravidla nastavená pro svůj výkon přirozeného práva, pokud k tomu obdržel jejich souhlas (svolení tvůrců jako autorů).

f. Člověk vykonávající službu ve prospěch Celku tedy nemusí od druhých kopírovat, ani splňovat žádné cizí/vnucené/heteronomní/nepřirozené manipulující podmínky, které mu jednostranně určují druzí, a to zpravidla nikoliv ze svého zájmu o druhé či pro společným prospěch, ale ze svého vlastního strachu z konkurence či o své zisky, který je vede mít druhé jedince pod svojí kontrolou.

g.  Člověk sloužící/pracující ve prospěch Celku udržuje harmonický = neutrální = vyrovnaný  = spravedlivý = férový postoj a vztah ke svému vlastnímu bytí/životu jako k bytí/životu ostatních bytostí/lidí svého druhu. V tomto ohledu tedy nepovyšuje, ani neponižuje svůj vlastní život, svoje osobní potřeby, zájmy včetně práva na co nejpřirozenější projev svojí bytostné podstaty včetně zachování její celistvosti a nedotčené integrity (tedy vlastní blaho) nad blaho jiných bytostí stejného druhu a chová se tak, aby nepůsobil svými volbami a činy/skutky újmu sobě ani jiným (tedy Celku). V tomto jednotném, vyváženém, harmonickém (a tedy pro Život jako Celek prospěšném a spravedlivém duchu, který podporuje rozkvět Života na Zemi jako Celku) člověk dobrovolně jedná a činí jako by byl vším a podporuje vědomě prospěch a blaho Celku tím, že činí pro druhé/ostatní v rámci svojí práce/služby tak, jak by činil pro sebe sama a naopak s vědomím, že všichni tvoří jeden jediný Celek.

h. Společensky prospěšnou službou jedince ve prospěch Celku obnáší:

i) Vědomě jít vlastním příkladem druhým lidem tím, že člověk sám za sebe žije v souladu s universálním (holistickým) přirozeným řádem Celku a jeho jednotnými principy a dále respektovat a rozvíjet klíčové hodnoty a kvality lidství včetně lidské důstojnosti, se kterou se pojí rovnocenně svobodné tvoření a výkon svých vrozených přirozených práv každého člověka plus jeho bytostná odpovědnost za toto své tvoření, kterým nesmí škodit jiné rovnocenné bytosti, se kterou tvoří bytostnou součást jednoho Celku. Neboť všichni lidé se přirozeně rodí svobodní a sobě rovní v lidské důstojnosti i přirozených právech a jsou nadáni rozumem, svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. Neboť všichni lidé se přirozeně rodí svobodní a sobě rovní v lidské důstojnosti i přirozených právech a jsou nadáni rozumem, svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

ii) Dále lidi podporovat k tomu, aby v sobě dobrovolně probouzeli a rozvíjeli svoji přirozeně vyváženou bytostnou podstatu, její hodnoty a kvality včetně lidské důstojnosti, se kterými se pojí nejen přirozená práva člověka, ale i bytostná odpovědnost, kterou si člověk nese za porušování či odklon od universálního řádu bytí a jeho principů (díky čemuž se svojí vlastní vůlí jedince oddělil od jednotně prospěšné vědomé vůle Celku).

(iii) S tímto záměrem lidství je v plném souladu i společný cíl všech národů a států deklarovaný ve Všeobecné deklaraci lidských práv vyhlášená 10.12.1948 Valným shromážděním OSN, která spočívá:

“Každý jednotlivec a každý orgán společnosti maje tuto Deklaraci na mysli, se snaží vyučováním a výchovou rozšířit úctu k lidské důstojnosti člověka a jeho všeobecným přirozeným právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostáními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států OSN, tak i mezi lidmi  žijícím na území, jež jsou pod jejich pravomocí”.

Nic ve Všeobecné deklaraci nemůže být podle jejího čl. 30 vykládáno tak, jež by dávalo kterémukoliv státu, skupině či osobě jakékoliv právo vyvíjet činnost nebo se dopouštět činů, které by směřovaly k potláčení některého z práv či svobod v dané deklaraci uvedených.

ch.  Službou člověka konanou ve prospěch Celku nemá povahu či charakter:

• pouhé „demonstrace postoje či názorů“ (jako jsou „veřejné petice“, iniciativy atd.),
• ani adresné vyžádané osobní služby na míru jiným jedincem či jejich skupinou (tj. individualizované či na míru poskytované služby uzpůsobené požadavkům příjemce této služby),
• ani formu jakéhokoliv podnikání (tj. činnosti primárně vyvíjené za účelem dosažení co největšího osobního prospěchu či zisku),
• ani formu povinné služby poskytované neživými osobami – konstrukty bez osobní odpovědnosti (jako je např. stát, korporace, orgán, nadace, obecně prospěšná společnost atd.)
• ani formu veřejné služby, která nevychází ze skutečných potřeb lidí, z jejich vůle a souhlasu, která nebyla lidmi odsouhlasena, ale je nekonsensuálně lidem povinně nařizovaná, popř. je i právně regulovaná a podřízena  heteronomním/ vnuceným/cizím/neautonomním pravidlům (které se vydávají a vynucují jedinci z jejich nepřirozené/umělé/nadřazené autority a postavení ve společnosti)

i. Z přirozené povahy “prospěšnosti služby ve prospěch Celku” se tedy přímo zapovídá poskytování této společenské či veřejné služby ve prospěch Celku v postavení jakékoliv “právní fikce/konstruktu/neživé formy”, jež je namísto tvůrce/skutečného vykonavatele činnosti právně odpovědná/ý. Současně pak platí, že se nesmí jednat ani o takovou formu či způsob výkonu činnosti, která by byla nelegitimní v tom, že by svojí formou či obsahem účelově službu ve prospěch Celku předstírala, anebo obcházela skutečný smysl/záměr služby konané ve prospěch Celku a fakticky sloužila jinému záměru (byť by se nazývala obecně prospěšnou, veřejnou či veřejnoprávní službou) či ve zjevný neprospěch většiny lidí v daném společenství (Celku), v jehož prospěch má být služba jedincem vykonávána.

Hodnota veřejné služby člověka ve prospěch Celku včetně forem jejího legitimního oceňování

a) Jen takový vztah, který je pro všechny jeho strany či účastníky vzájemně spravedlivě férový a reciproční (tedy prospěšný), je pro každého účastníka či stranu vztahu skutečně podporující a zdrojem jeho přirozeného, harmonického a vyrovnaného rozvoje svojí bytosti. O harmonický vyrovnaný rozvoj se jedná tehdy, pokud vede jedince směrem (i) do svojí universální jednoty se svojí pravou Bytostnou podstatou a jejích kvalit, (ii) ke spojení s Celkem skrze svého ducha, (iii) do jednoty a rovnováhy, která je vibrací nepodmíněné lásky a jejího nepodmíněného vnímání ve vztahu k sobě i k druhým, jakož i (v) cestou do vlastní celistvosti, stability a prosperity. 

b) Za konkrétní veřejnou službu, kterou jedinec provádí vědomě ve prospěch Celku v rámci „svého živobytí“ (pokud nebude provedena dle volby jejího vykonavatele na bázi dobrovolných darů) si může daný člověk požádat o příjem určité adekvátní protihodnoty (buď na bázi konkrétního protiplnění, věci nebo finančního přijmu). Činí tak zpravidla formou „Nabídky” či “Oznámení” o vykonání konkrétní určité veřejné služby ve prospěch Celku, jehož součástí musí být i realistické vyčíslení výše účelně vynaložených nákladů na/za vykonanání dané konkrétní služby ve prospěch Celku = konkrétní akce, a to podle oceňovacích kritérií, které jsou obvyklé za vykonání obdobné služby, práce nebo díla v daném regionu, ve kterém danou veřejnou službu ve prospěch Celku vykonává.

c) Základní spravedlivý příjem člověka za jeho službu ve prospěch Celku

Základní vstupní hodnota vkládaná člověkem na základě jeho služby ve prospěch Celku odráží základní vstupní hodnotu, kterou člověk ze svých zdrojů vkládá do poskytování svojí veřejné služby ve prospěch Celku,

Tato základní hodnota reflektuje vkládání určité kapacity daného člověka, jeho profesní, odbornou i lidskou kompetenci, jakož i určité reálné výdaje či náklady, které damý člověk hradí ze svých vlastních zdrojů. Tato základní hodnota tedy tvoří určitou vstupní investici či vklad daného člověka do poskytování jeho veřejné služby ve prospěch Celku, jejíž návratnost má daný člověk právo od daného společenství jako Celku očekávat bez ohledu na její konkrétní výsledky. Tuto bytostnou rovnováhu je třeba v každém vztahu vědomě zachovávat a udržovat, aby nevznikaly energetické dluhy a závislosti, která vzájemně prospěšnou a rozvojovou spolupráci brzdí a blokuje. 

• (i) Každý člověk má přirozené právo dostávat výměnou za svoji práci ve prospěch Celku základní odměnu = příjem, pokud ji skutečně provádí a provádí ji se souhlasem daného společenství  (bez ohledu na její reálný výsledek). Tuto odměnu dané společenství výslovně odsouhlasí či schválí svým většinovým  hlasováním = rozhodnutím členů tvořících dané společenství = Celek.
• (ii) Člověk, který nemá společenstvím schválenou či reálně vyplácenou pravidelnou odměnu za svoji práci (službu ve prospěch Celku) může tuto práci vykonávat dobrovolně výměnou za dobrovolné finanční či věcné dary od ostatních členů, kteří ho ve službě oceňují a podporují (dar je osobním recipročním ohodnocením a oceněním dobrovolné práce, kterou provádí ve prospěch všech lidí ve společenství jako Celku).
• (iii) Poskytovatel veřejné služby jedince ve prospěch Celku je oprávněn oslovit a požádat širokou veřejnou v jejíž prospěch danou službu, práci či dílo vykonal o navýšení darů, příspěvků či jiné konkrétní formy recipročního plnění, a to zejména v případě, kdy vybrané příjmy nedostačují na řádnou realizaci dané Služby pro Celek spadající do jeho živobytí, popř. nestačí na pokračování v poskytování dané veřejné služby, anebo její výkon by danému člověku způsobil nezanedbatelnou „finanční újmu či ztrátu“, popř. by nepokryl ani základní vstupní náklady.

d) Bonus podle skutečného prospěchu pramenícího ze služby člověka ve prospěch Celku

Bonus podle skutečného prospěchu pramenícího z veřejné služby člověka ve prospěch Celku odráží konkrétní efekt a výsledek dosažený v rámci veřejné služby jedince ve prospěch společenství jako jednoho Celku (který představuje určitý hmatatelný všeobecný přínos či prospěch), který skrze svoji veřejnou službu pomůže damný člověk ve prospěch společenství vytvořit. Jasný výsledek (prospěch či neprospěch) je tedy viditelnou a objektivně vnímatelnou hodnotou, se kterou se i pojí tento legitimní nárok člověka podílet se legitimně na tomto konkrétním prospěšném výsledku ve formě jistého vzájemně odsouhlaseného podílu na celkovém vytvořeném zisku ve prospěch daného společenství.

• Právo podílet se legitimně na společně vytvořeném prospěšném výsledku vzájemné spolupráce (jako plnohodnotný partner a investor, který jej svým dílem = vkladem ve prospěch dané strany, jako současti Celku, pomohl stvořit).
• Hodnota Bonusu pro poskytovatele Služby ve prospěch Celku se určí podle konkrétního reálného výsledku procesu vědomé harmonizace vztahu podle holistické spravedlnosti vůči dané straně (který jí přinesl či nepřinesl vliv harmonizovaného vztahu podle holistické spravedlnosti ve formě určité hodnoty, přínosu či prospěchu).
• Člověk poskytující privátní nebo veřejnou službu ve prospěch Celku je oprávněn oslovit a požádat ostatní členy Celku, v jehož prospěch vykonal určitou službu formě konkrétní práce či díla  (popř. jeho legitimní zástupce) o dodatečné ocenění jeho osobní služby, a to zejména v případě, kdy je “objektivně zjištěný či změřitelný přínos” jeho provedené služby ve prospěch daného společenství ve zjevném nepoměru/nerovnováze k jeho skutečně obdrženému ocenění/příjmu.
• Nad rámec této základní legitimní odměny má člověk vykonávající přirozené právo ve formě osobní služby ve prospěch Celku právo na vyhodnocení jeho služby ve prospěch Celku nejpozději s ukončením spolupráce.  V případě veřejné služby konané ve prospěch většího společenství (jako Celku) mají obě strany legitimní právo na pravidelné zhodnocení výsledků služby konané ve prospěch Celku, se kterým se pojí i právo či závazek na navýšení základního spravedlivého příjmu o bonus, který ve prospěch ostatních členů Celku svojí prací vytvořil. Dané společenství spravedlivě každé tři měsíce provedenou práci spravedlivě zhodnotí a bonus člověku schválí podle skutečného prospěšného výsledku prováděné služby pro společenství (tj. dle reálného přínosu práce člověka ve prospěch Celku).
• Pokud člověk v rámci svého přirozeného práva vykonává dobrovolně veřejnou službu ve prospěch Celku jako svoje živobytí, za které by byl v rámci privátní služby spravedlivě recipročně odměňován, může si pro/za výkon svojí veřejné služby ve prospěch Celku zajistit reciproční příjem od komunity lidí (klubu), která jeho službu dobrovolně podporuje ve formě členství v určité platformě bez právní subjektivity, za jejíž provoz bude tento člověk plně odpovědný a členové mohou z komunity dobrovolně vstoupit i vystoupit.

e) Příjem na bázi členství v dobrovolné komunitě nebo klubu lidí z daného společenství

Příjem na bázi členství v dobrovolné komunitě nebo klubu lidí z daného společenství představuje pravidelný finanční příjem člověka za jeho pravidelně konanou veřejnou službu ve prospěch Celku, který mu plyne na základě smlouvy, jejímž předmětem je i sjednání pravidelných příspěvků či členství s určitou komunitou členů daného společenství, pokud bude při sjednání současně zachována či dodržena u všech zúčastněných jejich svobodná vůle/rozhodnutí/volba stát se dobrovolným přispěvatelem či členem určité platformy (např. společenství, komunity či klubu), stejně tak kdykoliv svoji dobrovolnou účast v dané platformě bez právní subjektivity ukončit.

(ii) Vykonává-li člověk v rámci výkonu svého přirozeného práva dobrovolně a veřejně konkrétní hodnotnou práci/činnost ve prospěch ostatních lidí v daném společenství (tedy Celku) jako svoji osobní veřejnou službu, za kterou by byl v rámci osobní = privátní individualizované vyžádané služby jinému rovnocennému člověku v duchu reciprocity férově odměňován a vyrovnáván (tj. předmět jeho služby je jeho kompetencí a hlavním živobytím), může si daný člověk za/na výkon této veřejné služby ve prospěch Celku zajistit pravidelný férový reciproční příjem od komunity lidí či klubu v daném společenství, která jeho službu oceňuje, přijímá a dobrovolně podporuje jako členové jeho komunity či klubu v určité platformě existující bez právní subjektivity, (tj. právní fikce, že klub existuje nezávisle vedle daného člověka).

(iii) Za provoz platformy/klubu je/jsou daný člověk či lidé poskytující veřejnou službu ve prospěch Celku plně osobně odpovědný/í s tím, že členové komunity či klubu mohou do dané platformy dobrovolně vstoupit a z ní vystoupit.