O holistickém přístupu a čím se liší holistické obory od těch konvenčních a  zavedených?

1. Co je holistika a holistický přístup a čím se odlišují holistické obory oproti těm konvenčním, které se zaměřují na pouhé „potlačení či odstranění „hmotných příznaků“ (které jsou jen adekvátními a autentickými „projevy bytostné podstaty života“ signalizující jistou nerovnováhu/disharmonii existující v systému vědomí dané bytosti) ?

Holistika  je „universální vědní obor“, který se zabývá uceleným (komplexním) řešením ze třech úhlů (z duchovního, duševního a materialistického úhlu pohledu, který v sobě nenásilnně a souladně (harmonicky) skrze universální principy propojuje projevenou i neprojevenou živoucí bytostnou podstatu Existence do jednoho celistvého celku. Holistika také prakticky učí a ukazuje, jak projevený či prožívaný “problém” správně v harmonickém (tj. sjednocujícím) duchu vidět, „uchopit“ a řešit (ve smyslu „vyrušit“ – dovolit vymizet) v souladu s vědomím  duchovní, duševní i hmotné úrovně Existence.

„Holistický přístup“ uznává na prvním místě člověka, jako živou, přirozenou, svébytnou a tvořivou bytost (nikoliv systém ve smyslu, co by mělo a nemělo být, tedy programové nastavení a rozum/logiku) a současně respektuje jeho vrozenou svébytnou vůli (obnášející svobodnou volbu a odpovědnost, kterou si v jednotném duchu nese za výkon této svébytné vůle. Z holistického pohledu je tak každá živá bytost „komplexním celkem“, který tvoří nejen „hmotné vědomí“ těla, emocí a mysli (neboli ego), ale i „jemno-hmotné vědomí“ projevující se jako cítění a prožívání (neboli duše) a také „nehmotné vědomí“ pozorující a uvědomující si sebe sama (neboli duch). Tyto roviny či části vědomí jsou vůči sobě rovnocenné a tvoří dohromady jeden celek (jednotu).

O holistických oborech a čím se liší od konvečních?

„Holistické obory“ (mezi které patří nejen „holistická medicína, ale i další „odvětví a obory“ zabývajícími se „celkovou nápravou a přirozenou harmonizací určitého systému živoucího vědomí“) se principiálně zabývají „komplexním vnímáním a nenásilným sjednocováním jednotlivých částí tvořících vzájemně harmonizující interakce a vztahy do jednoho přirozeného funkčního celku/jednoty/holosu, a to v „duchu přirozeného universálního řádu“, kterému z povahy svojí stejné podstaty podléhají všechna živá stvoření a jejich společenství jako „komplexní organismy včetně přírody.

Holistické obory přitom z tohoto universálního (jednotícího) pohledu komplexně zkoumají harmonické i dis harmonické (neboli souladné a nesouladné) projevy a chování „živých bytostí“ včetně jejich systémového nastavení a fungování, a to jak z „úrovně jejich indviduální bytostné podstaty bytí“ (tj. jako jednotlivce/bytosti/stvoření), tak i z úrovně jejich „kolektivní a „universální“ podstaty bytí“ (tj. jako „určitého kolektivu či společenství“ bytostí stejného druhu, které se vůči sobě jistým předvídatelným (tedy systémovým) způsobem vztahují a chovají, a to v závislosti na „určité kvalitě prostředí a konkrétních životních podmínkách „, jemuž je vystaveno vědomí těchto jednotlivých bytostí jako celek, jakož i jejich vzájemná koexistence na bázi „vzájemně závislého, propojeného a podmíněného bytí v rámci určitého „systémového fungování a uspořádání“.

Holistické obory objevují skrze „nezávislé souhrnné pozorování“ přirozených projevů jednotlivých bytostí a jejich chování v rámci vzájemných interakcí a vztahů „obecné či universálně fungující přirozené principy a zákonitosti“. A dále s nimi pracují tak, že jejich platnost (funkčnost) zpětně prakticky ověřují tím, že je aplikují ve formě „metod a ucelených postupů“, které jednotlivé bytosti či autonomně fungující části daného celku podporují, vedou, směřují či motivují k takové změně svého chování, jejímž vedlejším účinkem a hmotným následkem či dopadem se přirozeně a samočinně uvedou škodlivé, disharmonizující a poškozené interakce/vztahy mezi těmito bytostmi (jako částmi jednoho celku) zpět do přirozené harmonie, a to zejména skrze „obnovení či udržování vědomí existující jednoty a rovnováhy mezi nimi“.

Holistické obory se odlišují oproti těm tzv. „konvenčním“ (které se zaměřují na pouhé „potlačení či odstranění „hmotných příznaků“, jež jsou jen adekvátními a autentickými „projevy bytostné podstaty života“ signalizující jistou nerovnováhu/disharmonii existující v systému vědomí dané bytosti) především tím, že obecně přistupují k řešení „celistvě“ a komplexně, tj. z uceleného pohledu na všechny tři bytostné úrovně Života tvořící jeden Celek/Holos/Jednotu. Tedy nejen z pohledu a principů fungujících na „materiální“ (fyzické/projevené) úrovni Existence, ale také z pohledu úrovně „metafyzické či duchovní“ (neprojevené, universální, tvůrčí, přirozené/bytostné a sjednocující), jakož i z úrovně „duševní“ skrývající jednostranné, destruktivní a pokřivené tendence a postoje daného jedince či bytosti/í k Existenci jako Celku, které jsou pak základem pro jejich „ztělesňování“ nepřirozeného postoje a pokřiveného chování, jež je z „celkového úhlu pohledu“ nespravedlivé a škodlivé, neboť v konečném důsledku působí utrpení samotnému jedinci či dané bytosti, popř. je „na úkor další bytosti/bytostí (a tedy dlouhodobě neprospívá Existenci jako Celku).

Mezi nově vznikající holistické obory, které se zabývají přirozenou a nenásilnou harmonizací systému lidského vědomí skrze praktickou aplikaci universální harmonizační metody „Holistické spravedlnosti, patří „Holistická ecoterapie“ a „Holistické právo“.

2.  Čím se vyznačují „holistické obory“ v porovnání s těmi, které jsou konvenčně zavedené a které se zaměřují skrze cílený tlak a manipulaci  o „potlačování a odstraňování přirozeně se objevujících hmotných projevů a příznaků vědomí jako celku“ bez ohledu na jemno-hmotnou a nehmotnou složku lidského vědomí?

Holistika  je „universální vědní obor“, který se zabývá uceleným (komplexním) řešením ze třech úhlů (z duchovního, duševního a materialistického úhlu pohledu, který v sobě nenásilnně a souladně (harmonicky) skrze universální principy propojuje projevenou i neprojevenou živoucí bytostnou podstatu Existence do jednoho celistvého celku. Holistika také prakticky učí a ukazuje, jak projevený či prožívaný “problém” správně v harmonickém (tj. sjednocujícím) duchu vidět, „uchopit“ a řešit (ve smyslu „vyrušit“ – dovolit vymizet) v souladu s vědomím  duchovní, duševní i hmotné úrovně Existence.

„Holistický přístup“ uznává na prvním místě člověka, jako živou, přirozenou, svébytnou a tvořivou bytost (nikoliv systém ve smyslu, co by mělo a nemělo být, tedy programové nastavení a rozum/logiku) a současně respektuje jeho vrozenou svébytnou vůli (obnášející svobodnou volbu a odpovědnost, kterou si v jednotném duchu nese za výkon této svébytné vůle. Z holistického pohledu je tak každá živá bytost „komplexním celkem“, který tvoří nejen „hmotné vědomí“ těla, emocí a mysli (neboli ego), ale i „jemno-hmotné vědomí“ projevující se jako cítění a prožívání (neboli duše) a také „nehmotné vědomí“ pozorující a uvědomující si sebe sama (neboli duch). Tyto roviny či části vědomí jsou vůči sobě rovnocenné a tvoří dohromady jeden celek (jednotu).

O holistických oborech a čím se liší od konvečních?

„Holistické obory“ (mezi které patří nejen „holistická medicína, ale i další „odvětví a obory“ zabývajícími se „celkovou nápravou a přirozenou harmonizací určitého systému živoucího vědomí“) se principiálně zabývají „komplexním vnímáním a nenásilným sjednocováním jednotlivých částí tvořících vzájemně harmonizující interakce a vztahy do jednoho přirozeného funkčního celku/jednoty/holosu, a to v „duchu přirozeného universálního řádu“, kterému z povahy svojí stejné podstaty podléhají všechna živá stvoření a jejich společenství jako „komplexní organismy včetně přírody.

Holistické obory přitom z tohoto universálního (jednotícího) pohledu komplexně zkoumají harmonické i dis harmonické (neboli souladné a nesouladné) projevy a chování „živých bytostí“ včetně jejich systémového nastavení a fungování, a to jak z „úrovně jejich indviduální bytostné podstaty bytí“ (tj. jako jednotlivce/bytosti/stvoření), tak i z úrovně jejich „kolektivní a „universální“ podstaty bytí“ (tj. jako „určitého kolektivu či společenství“ bytostí stejného druhu, které se vůči sobě jistým předvídatelným (tedy systémovým) způsobem vztahují a chovají, a to v závislosti na „určité kvalitě prostředí a konkrétních životních podmínkách „, jemuž je vystaveno vědomí těchto jednotlivých bytostí jako celek, jakož i jejich vzájemná koexistence na bázi „vzájemně závislého, propojeného a podmíněného bytí v rámci určitého „systémového fungování a uspořádání“.

Holistické obory objevují skrze „nezávislé souhrnné pozorování“ přirozených projevů jednotlivých bytostí a jejich chování v rámci vzájemných interakcí a vztahů „obecné či universálně fungující přirozené principy a zákonitosti“. A dále s nimi pracují tak, že jejich platnost (funkčnost) zpětně prakticky ověřují tím, že je aplikují ve formě „metod a ucelených postupů“, které jednotlivé bytosti či autonomně fungující části daného celku podporují, vedou, směřují či motivují k takové změně svého chování, jejímž vedlejším účinkem a hmotným následkem či dopadem se přirozeně a samočinně uvedou škodlivé, disharmonizující a poškozené interakce/vztahy mezi těmito bytostmi (jako částmi jednoho celku) zpět do přirozené harmonie, a to zejména skrze „obnovení či udržování vědomí existující jednoty a rovnováhy mezi nimi“.

Holistické obory se odlišují oproti těm tzv. „konvenčním“ (které se zaměřují na pouhé „potlačení či odstranění „hmotných příznaků“, jež jsou jen adekvátními a autentickými „projevy bytostné podstaty života“ signalizující jistou nerovnováhu/disharmonii existující v systému vědomí dané bytosti) především tím, že obecně přistupují k řešení „celistvě“ a komplexně, tj. z uceleného pohledu na všechny tři bytostné úrovně Života tvořící jeden Celek/Holos/Jednotu. Tedy nejen z pohledu a principů fungujících na „materiální“ (fyzické/projevené) úrovni Existence, ale také z pohledu úrovně „metafyzické či duchovní“ (neprojevené, universální, tvůrčí, přirozené/bytostné a sjednocující), jakož i z úrovně „duševní“ skrývající jednostranné, destruktivní a pokřivené tendence a postoje daného jedince či bytosti/í k Existenci jako Celku, které jsou pak základem pro jejich „ztělesňování“ nepřirozeného postoje a pokřiveného chování, jež je z „celkového úhlu pohledu“ nespravedlivé a škodlivé, neboť v konečném důsledku působí utrpení samotnému jedinci či dané bytosti, popř. je „na úkor další bytosti/bytostí (a tedy dlouhodobě neprospívá Existenci jako Celku).

Mezi nově vznikající holistické obory, které se zabývají přirozenou a nenásilnou harmonizací systému lidského vědomí skrze praktickou aplikaci universální harmonizační metody „Holistické spravedlnosti, patří „Holistická ecoterapie“ a „Holistické právo“.

2.  Čím se vyznačují „holistické obory“ v porovnání s těmi, které jsou konvenčně zavedené a které se zaměřují skrze cílený tlak a manipulaci  o „potlačování a odstraňování přirozeně se objevujících hmotných projevů a příznaků vědomí jako celku“ bez ohledu na jemno-hmotnou a nehmotnou složku lidského vědomí?

Holistika  je „universální vědní obor“, který se zabývá uceleným (komplexním) řešením ze třech úhlů (z duchovního, duševního a materialistického úhlu pohledu, který v sobě nenásilnně a souladně (harmonicky) skrze universální principy propojuje projevenou i neprojevenou živoucí bytostnou podstatu Existence do jednoho celistvého celku. Holistika také prakticky učí a ukazuje, jak projevený či prožívaný “problém” správně v harmonickém (tj. sjednocujícím) duchu vidět, „uchopit“ a řešit (ve smyslu „vyrušit“ – dovolit vymizet) v souladu s vědomím  duchovní, duševní i hmotné úrovně Existence.

„Holistický přístup“ uznává na prvním místě člověka, jako živou, přirozenou, svébytnou a tvořivou bytost (nikoliv systém ve smyslu, co by mělo a nemělo být, tedy programové nastavení a rozum/logiku) a současně respektuje jeho vrozenou svébytnou vůli (obnášející svobodnou volbu a odpovědnost, kterou si v jednotném duchu nese za výkon této svébytné vůle. Z holistického pohledu je tak každá živá bytost „komplexním celkem“, který tvoří nejen „hmotné vědomí“ těla, emocí a mysli (neboli ego), ale i „jemno-hmotné vědomí“ projevující se jako cítění a prožívání (neboli duše) a také „nehmotné vědomí“ pozorující a uvědomující si sebe sama (neboli duch). Tyto roviny či části vědomí jsou vůči sobě rovnocenné a tvoří dohromady jeden celek (jednotu).

Autorka: Daniela Šenarová