“Holistické právo” je nově vznikajícím holistickým právním oborem, který se věnuje osvětě o skutečné/bytostné podstatě člověka, jakožto jedinečné, tvořivé a autonomní lidské bytosti, včetně jeho primárního “bytostného vztahu k sobě samému a živoucí Existenci jako celku” a také celkovému ukotvení jejich “svrchovanosti” a “nadřazenosti” v lidském systému vědomí.
1. CO JE HOLISTICKÉ PRÁVO A CO PŘESNĚ UPRAVUJE
“Holistické právo” je nově vznikajícím “holistickým právním oborem”, který se věnuje “regulaci disharmonických (tj. nespravedlivě systémově fungujících) právních vztahů existujícími mezi lidskými jedinci, kteří jsou ze zákona členové či příslušníci určitého společenství a legálními zástupci tohoto společenství (jež má právní formu veřejnoprávní či státní korporace), jakož i jejich “záměrné systémové harmonizaci” podle universální metody (“holistická spravednost”). „Záměrná harmonizace“ se zaměřuje na posouzení a následné sladění skutečného reálného nastavení daného vztahu a jeho fungování se stavem “žádoucím”, tj. se stavem, který je podle universální metody (holistická spravedlnost) pokřivený a který vyžaduje narovnání (harmonizaci) podle aktuálního “právního řádu ČR” (který zahrnuje vnitrostrání i mezinárodní závazky), a to v duchu klíčových zásad a cílů, kterými je ČR právně vázána a právem chráněných nejvyšších hodnot (náležitostí)” a tedy je takováto harmonizace v zájmu všech příslušníků či členů daného společenství (tj. pro blaho celku). Záměrná harmonizace vždy přirozeně vede a směřuje k nastolení či obnovení stavu harmonie a rovnováhy mezi všemi částmi tvořících jeden celek, anebo k jejímu udržení či zachování. Děje se tak způsobem, který každou jednotlivou částici – jako jedinečný a nenahraditelný dílek – respektuje, nikoho z celku jako „špatnou, bezvýznamnou, nevhodnou či nedostatečnou nevyděluje“, ani žádnou jednotlivou část na úkor jiné nespravedlivě neponižuje ani nepovyšuje. A naopak se v tomto jednotném spravedlivém a láskyplném duchu podporuje vrozená přirozenost a odlišnost jednotlivých částí, která v konečném důsledku utváří jeden dokonalý všeobsažný celek/holos.
Holistické právo je “královský právnický obor”, který harmonicky propojuje a sjednocuje všechny závazné právní normy (od mezinárodních po správní akty) podle jejich právní síly do jednoho jediného celku/holosu (řádu) a zabývá se dále jejich “nepokřiveným výkladem a interpretací”, jakož i “vedením a dohledem” nad jejich reálnou aplikací, přičemž upozorňuje na jejich konkrétní pokřivování, ignorování či porušování s tím, že směřuje a vede příšlušné “kompetentní osoby” k nápravnému jednání a k zajištění stavu skrze konkrétní opatření, aby se těmto stavům předcházelo.
Protože se institut “veřejného zájmu” či “obecního blaha” nebo “blaha celku či společnosti” hojně zneužívá (zejména ve státní či veřejné správě) k prosazovaní egoistického zájmu/prospěchu určité skupiny jedinců na úkor zbytku členů či příslušníků daného společenství pod falešnou rouškou “obecního blaha či veřejného, popř. celospolečenského zájmu”, přičemž ve skutečnosti tento zájem koliduje se skutečným blahem celku, zabývá se “Holistické právo” posuzováním:
a) “legitimity veřejného zájmu”, který představitelé určitého společenství na jeho náklady prosazují (zejména skrze zavádění nových všeobecně zavazujících vnitrostátních či mezinárodních právních norem, anebo skrze jejich obcházení či ingnorování) se skutečným “legitimním” zájmem celku, který je buď vtělen do vnitrostátních zákonů nejvyšší právní síly, anebo je vtělen do všeobecně platných cílů, zásad, obyčejových i kodifikovaných pramenů mezinárodního práva (zejména mezinárodních smluv), které jsou pro všechny národy a jejich státy tvořící jedno lidské společenství (“lid spojených národů”) právně závazné a které jsou povinni vůči sobě dodržovat a prakticky na vnitrostátní i mezinárodní úrovni svým jednáním naplňovat.
b) “legitimity státu či jiné veřejnoprávní korporace”, resp. jeho vrcholných orgánu/ů daný konkrétní “veřejný zájem” skrze legislativní právní akty “prosazovat a uvést v život” (dát mu právní ochranu), které právně (spravedlivě) posuzuje jednak podle závazných právních norem a pramenů vnitrostátního práva, jakož i norem a pramenů mezinárodního práva.
V neposlední řadě se holistické právo zabývá doporučováním adekvátních právních řešení, prostředků a spravedlivých (legitimních) postupů a procesů směřujících k nastolení míru, spravedlnosti a harmonie (a to jak na vnitřní/vnitrostání úrovni, tak i vnější/mezinárodní úrovni), pokud dochází činností vrcholných organů k poškozování právem chráněných základních hodnot daného společenství, k porušování, obcházení či pokřivování závazných právním norem vyšší právní síly, anebo kdy hrozí či dochází k působení škody či újmy národu a jeho zemi jako celku.
2. PROČ VZNIKÁ PRÁVNÍ OBOR “HOLISTICKÉ PRÁVO”
Tento obor vzniká s ohledem na skutečnost, že vztahy, které vznikají přímo ze zákona (tj. bez možnosti svobodné volby jedinců/lidských bytostí) jsou již od jejich založení “systémově pokřiveny” především kvůli tomu, že zákon systémově (tj. bez ohledu na konkrétní lidskou zralost či vyspělost konkrétního jedince/ů) poskytuje společenství (“korporacím”) vyšší kompetence než nositeli legitimity, tj. živému lidskému jedinci/člověku/bytosti, resp. jeho členům či příslušníkům (které naopak v jejich kompetenci omezuje či jeho svobodnou volbu rozhodovat o svém postavení vylučuje, což poškozuje jeho lidskou důstojnost), a to jenom proto, že se tyto korporace zašťiťují činností ve “veřejném či obecním zájmu”, přičemž však důsledky této jejich činnosti členům či příslušníkům společenství jako celku škodí, anebo jsou na újmu většího počtu jednotlivců, než těm, kterým prospívá.
3. ROZSAH PŮSOBNOSTI “HOLISTICKÉHO PRÁVA”
a) “Holistické právo” se věnuje právní regulaci a řešení mezilidských vztahů s “veřejnoprávním prvkem”, jakož i jejich harmonizaci v případě vzniku porušování, pokřivování či obcházení závazných pramenů práva na úkor či ke škodě “blaha celku”, jakož i “spravedlivému řešení právních konfliktů” v této souvislosti vznikajících.
b) “Holistické právo” se dále věnuje také “veřejné osvětě o skutečné/bytostné podstatě člověka” (jakožto jedinečné, tvořivé a autonomní lidské bytosti) včetně její právní ochrany, jakož i právní ochraně základního či primárního bytostného vztahu lidského jedince k sobě samému a k “Životu – živoucí existenci jako celku”.
c) “Holistické právo” se také zaměřuje v duchu universální metody “Holistické spravedlnosti” na nepokřivené ukotvení “svrchovanosti či autonomního původu lidské bytosti” a “nadřazenosti” tohoto bytostného pojetí člověka a jeho vztahu k sobě i osatním živým bytostem nejen v lidském systému vědomí, ale i v pozitivním (psaném) právu a s tím spojené nutné harmonizaci neboli narovnání tohoto “zkresleného či pokřiveného pojetí” člověka, jako příslušníka či člena společenství (např. v právním postavení občana, národního či státního/politického příslušníka či člena komory atd.), jež je klíčové pro “systémovou harmonizaci” jeho právního vztahu k danému společenství, které je “veřejnoprávnou korporací”, potažmo veřejnoprávním korporacím obecně.
d) “Holistické právo” se zabývá i filosofickou, koncepční a legislativní nápravou (tj. “celkovou reformou”) stávajícího “zdeformovaného pojetí a postavení člověka”, jakožto jedinečné, tvořivé a autonomní lidské bytosti (které bylo pokřiveno skrze jeho “společenskou identitu” včetně jeho právního vztahu ke “myslí vykonstruované veřejnoprávní korporaci”). Záměrem této reformy je “nenásilná harmonizace” (neboli sladění aktuálně zažitého “zdeformovaného” postavení člověka v roli “systému podřízeného občana” do faktického souladu s “legislativně zakotveným – původním – pojetím a postavením člověka, jakožto “svrchované svébytné a důstojné živé bytosti), která je vysoce žádoucí, resp. bytostně nutná nejen (i) pro zachování samotné lidské bytostné podstaty (“lidství”), ale i pro (ii) udržení, resp. obnovení “původních nepokřivených základů našeho demokratického zřízení”, jakož i pro (iii) další pokračování zachování našeho společenství jakožto spravedlivého “právního a demokratického státu”.
e) “Holistické právo” se zabývá také “reformou fungování státní, resp. veřejné správy” v duchu “lidského práva na rozvoj”, které v sobě zahrnuje i “právo na aktivní zapojení lidských jedinců/bytostí do procesu rozvoje” (ekonomického, sociálního, kulturního a politického), jehož záměrem je zlepšování blaha všeho lidu jako celku bez diskriminace a ve spravedlivém duchu (tedy při spravedlivém rozdělování “užitku”, který jedinci tomuto rozvoji pro celek přinášejí). Právo na rozvoj sebou nese i “právo všech lidských jedinců podílet se na vládě a správě svého státu včetně věcí veřejných”, a to cestou “přímé demokracie” či “přímé správy věcí veřejných bez delegování státní moci na “volené zastupitele”, popř. pouze s přímou kontrolou jejich činnosti” a zachováním jejich odpovědnosti za výkon této činnosti, která se zatím nerozvinula narozdíl od “zastupitelské demokracie”, tedy “delegované správy věcí veřejných”, která funguje primárně bez potřebných mechanismů usměrňujicích zneužití delegované moci.
f) Holistické právo” se v neposlední řadě zaměřuje i na “spravedlivý = nepokřivený výkon “lidských vrozených/přirozených práv a svobod” v praktických situacích, a to podle universální metody “Holistické spravedlnosti”.
Autorka: Daniela Šenarová
Nejnovější komentáře